Řeka s tímto názvem je svou vodností i plochou povodí po Osoblaze a Bělé třetím v pořadí z tzv. okrajových přítoků Odry. Do Odry ústí na území Polska prostřednictvím Kladské Nisy, s níž se stéká na kótě přibližně 195 m n.m. v zátopě Glębinowské údolní nádrže u polského města Nisy.
Vidnavka pramení v 880 m n.m. na jihozápadním svahu Studničního vrchu v jižní části Rychlebských hor, její celková délka od pramene k místu, kde kříží státní hranici s Polskem, činí 25,5 km 1 . Správa toku na území ČR není dělená, Vidnávka je správě státního podniku Povodí Odry po celé délce od pramene až k místu křížení se státní hranicí.
Z větších obcí, kterými po trase protéká, je to především Žulová a Vidnava, z dalších pak Vápenná, Kobylá nad Vidnávkou a Velká Kraš. V nich značná délka úseku toku vede v souběhu s doprovodnými komunikacemi, ke scenéricky zajímavým patří souběh Vidnávky s tratí ČD mezi Kobylou a Žulovou (km 10,5 – 13,7), kde zástavba kolem řeky prakticky neexistuje. Říční trať pod Vidnavou spadá svým charakterem do Slezské nížiny, která sem z Polska okrajově zasahuje.
Sklon dna řeky se pohybuje v poměrně širokém intervalu a dosahuje relativně vysokých hodnot. V dolní trati pod Vidnavou to je 5 ‰, ve střední okolo Žulové asi 14‰ a nad Vápennou 20 ‰.
Z větších přítoků, které se do Vidnávky vlévají, jsou to potoky Černý, Skorošický a Stříbrný.
Vidnávka sice přímo nezasahuje do žádné chráněné krajinné oblasti, protéká ale v bezprostřední blízkosti dvou chráněných území. Jsou to Vidnavské mokřiny (rašelinné louky s mokřadními porosty a s želvou bahenní) ležící v pravobřežním prostoru v nejspodnějším úseku v prostoru státních hranic s PR, a krátký souběh s chráněným územím okolo jeskyní Na pomezí v pramenné oblasti. Jde-li o chráněné živočichy, je její koryto biotopem mihule potoční, střevle potoční, vranky pruhoploutvé a raka říčního. Řeka je rovněž i lovištěm ledňáčka.
Svým charakterem v poměrech celého povodí Odry patří Vidnávka ke spíše stabilnějším tokům v prostředí jesenické části českého krystalinika, ačkoliv se jedná o horskou a podhorskou oblast tohoto území. S regulačními zásahy na ní bylo započato již v 19. stol., kdy v sevřeném údolí se celkové osídlení v něm zahušťovalo, včetně zřizování menších provozoven. Pro energetický pohon těchto malých podniků bylo již tehdy na v provozu 7 jezů, využívajících vodní sílu řeky.
Nejrozsáhlejší zásahy do koryta si vynutily důsledky povodní na konci 19. a začátkem 20. stol. Zvláště povodeň v r. 1903 se projevila výrazně svými ničivými následky, i dnes lze ve Vidnavě po městě nalézt osazené povodňové značky, zaznamenávající tehdejší úroveň hladiny ze srpna 1903. Následky povodně vyvolaly v letech 1910 - 1914 regulace a zkapacitnění toku především přes intravilány obcí, tzn. přes Vidnavu, Kobylou, Vápennou a Žulovou. Určité úpravy koryta se pak prováděly i později po 2. světové válce.
Obdobné důsledky měla i povodeň z doby o téměř 100 let pozdější, povodeň z července 1997. Svou kulminací probíhala za zřejmě ještě vyššího průtoku, protože její hladinové stavy byly v porovnání s rokem 1903 zaznamenány na vyšší úrovni (např. ve Vidnavě), a to přes zvýšení průtočnosti koryta, k němuž mezitím (1903 – 1997) došlo 2 . Všechny škody na toku z r. 1997 byly v následných letech postupně odčiněny, v současnosti, kdy dvě třetiny jeho délky protékají osídleným prostorem, je Vidnávka upravena na přibližně polovině z celkové délky, zejména přes zástavbu (v Žulové např. na souvislé délce 7,4 km, ve Vidnavě 2,0 km, v ostatních obcích jen místně). V extravilánech mezi obcemi se ale většinou nachází v přirozeném stavu.
Na toku se vyskytuje na 105 spádových a stabilizačních objektů (stupňů, prahů), pouze 2 z nich (v km 6,2 v Hukovicích a v km 12,2 v Tomíkovicích) i v dnešní době plní vzdouvací funkci jako jezy (druhý z nich je využíván pro malou vodní elektrárnu).
Obnovou poškozených úprav po povodni z r. 1997 byly požadavky na zabezpečení přiměřené ochrany před povodněmi z větší části na Vidnávce uspokojeny, vesměs na 20letou vodu, což je přiměřená úroveň, odpovídající charakteru souběžné zástavby Nedostatečná ochrana přibližně jen na 5letou vodu zůstává pouze ve 4 km dlouhém úseku od Hukovic po Kobylou n/Vidn. (km 6,2 – 10,2). Větší rozlivy při dvacetileté vodě postihují zemědělské pozemky na dolním úseku toku pod Vidnavou.
V nivě neexistují žádné významnější akumulace vody v podobě rybníků a nádrží, což vyplývá - až na dolní úsek - z jejího poměrně členitého charakteru . Na střední části toku se nachází ojediněle několik zatopených lomů jako pozůstatek z doby, kdy se zdejší velice kvalitní kámen (žula) dobýval vesměs hlubinným způsobem.
Co do hodnocení je vodohospodářská bilance, sledovaná evidencí odběrů a vypouštění vod, na řece zcela vyrovnaná. Místní odběry pro pitné účely, realizované převážně z podzemních zdrojů, jsou po zužitkování prakticky beze ztrát vraceny do recipientů, jediným "deficitním" odběrem je využívání lázeňských pramenů pro Lipovou Lázně z lokality Na pomezí. Ty po využití odpadají do sousedního povodí Staříče (povodí Bělé).
Kvalita vody je ve Vidnávce je celkově hodnocena jako voda jen mírně znečištěná.
28/1 Hřeben Rychlebských hor mezi Studničním vrchem (vlevo) a Smrčníkem (mezitím sedlo Na Pomezí) tvoří pramennou oblast Vidnavky (pohled z Lánského vrchu u Skorošic)
28/2 Horní pramenný úsek Vidnávky pod Studničním vrchem (v km 24,7)
28/3 V některých úsecích je silnice I/60 v souběhu s Vidnavkou nad vstupem do intravilánů obcí chráněna před boční erozí toku opěrnými zdmi (km 20,9 - po toku)
28/4 Staré kamenné zdi na pravém břehu v obci Vápenná (km 17,4)
28/5 Klenbový most a opěrné zdi na levém břehu v zástavbě Žulové (km 14,2)
28/6 Zaústění levostranného přítoku Stříbrného potoka na dolním konci Zulové
28/7 Zatopený lom v Žulové z dob, kdy kámen se v něm dobýval hlubinným způsobem (na úrovni km 13,5)
28/8 Přírodní a scenéricky zajímavý úsek Vidnávky na území Tomíkovic v souběhu s tratí ČD Dolní Lipová - Velká Kraš (km 13,1 - po toku)
28/9 Jeden ze starších a dosud energeticky využívaných jezů (km 12,2)
28/10 Úsek přes Kobylou n/Vidnávkou, který dosud nemá dostatečnou kapacitu koryta pro přiměřenou povodňovou ochranu obce (pod km 10,1 - po toku)
28/11 Souběh s tratí ČD a železniční most nad nádražím ve Velké Kraši (nad km 7,2 - po toku)
28/12 Povodňové značky z let 1903 a 1997 na soše sv. Floriána ve Vidnavě. Výška hladiny z r. 1903, tzn. z doby před zkapacitněním koryta Vidnávky, byla o 42 cm výše, než ta za povodně o 94 let později
28/13 Přes město Vidnavu bylo třeba po povodni v r. 1997 úpravu koryta v některých úsecích zcela obnovit (km 1,3)
28/14 Spodní úsek Vidnávky, kde tok opouští území ČR