2.1.2 Typově specifické referenční podmínky a maximální ekologický potenciál

Základem stanovování typově specifických referenčních podmínek je úvaha, že v hustě osídlené krajině je nutno stanovit standard změn na přiměřené historické úrovni, tj. zhruba k roku 1848, kdy zemědělství odpovídalo dnešním rozlohám a významné změny hydromorfologických charakteristik toků a jejich znečišťování byly v počátcích. Typově referenční podmínky budou stanoveny pro ty typy vodních útvarů, které budou obsahovat minimálně 5 vodních útvarů. Typy jsou odvozeny podle systému "B", tedy v podstatě systému "A" Přílohy II, který byl doplněn o již uvedené deskriptory řád toku a průměrná doba zdržení. Pro nadmořskou výšku bude téměř jediná kategorie 200-800 m dělena na dvě skupiny 200-500 a 500-800 m n.m. Pro vodní útvary, zařazené do "vzácných" typů budou hledána řešení v připojení k nejbližšímu typu (skupiny typů), pro toky řádu 7-8 se předpokládá vytvoření společného typu, pro který bude nutno hledat typově referenční podmínky odbornou úvahou pro jednotlivé vodní útvary.

Po vymezení silně ovlivněných vodních útvarů v kategorii "řeka" budou podobným způsobem odvozovány podmínky maximálního ekologického potenciálu. Základem je určení vztahu takového útvaru ke kategorii povrchových vod, která je nejblíže příslušnému umělému nebo silně ovlivněnému vodnímu útvaru, a k příslušného typu vodního útvaru v rámci této kategorie. Dalším krokem musí být, v souladu s čl. 4 (3) Směrnice, posouzení změn určených účelem vlastního ovlivnění původního vodního útvaru, které vedlo ke změnám vyjádřeným jeho konečnou identifikací jako silně ovlivněného.

Vodní útvary v kategorii "jezero" jsou všechny identifikovány jako silně ovlivněné nebo umělé. Stanovení maximálního ekologického potenciálu zde nemá oporu v žádném neovlivněném systému podobného morfologického typu, od kterého by bylo možné odvodit míru odchylky pro příslušné deskriptory, a tedy i představu o mezích dobrého ekologického potenciálu. To bude řešeno na úrovni expertního posudku podle kapitoly 1.3 Přílohy II, s respektováním příslušných typů, které budou sdruženy do skupin typů.

Souběžně probíhá příprava Registru kalibrační sítě vzorových lokalit (podle kap. 1.4.1 Přílohy V, Směrnice), který přinese podklady pro stanovení horní a dolní hranice ekologického stavu pro vodní útvary kategorie "řeka". Pro kategorie "jezero" je systém zaměřen výhradně na přirozená jezera, čili pro řešení v ČR nebude použitelný.

Pro vodní útvary "řeky" lze počítat se zpracováním typově referenčních podmínek pro tyto typy vodních útvarů (není zahrnut předpoklad, že budou prohlášeny za silně ovlivněné vodní útvary):

Tabulka: Typologie vodních útvarů tekoucích vod
Oblast povodí: ODRA
TYPOLOGIE vodních útvarů tekoucích vod podle:
VUV "A"
typ počet vodních útvarů typ počet vodních útvarů
32114 19 3211 20
22214 15 2221 16
43114 11 3212 15
32124 7 4311 11
32125 6 2321 7
23214 5 4211 7
32214 5 4212 7
42114 5    
počet útvarů 73   83
% útvarů 70,9   75,5
počet typů 8   7
Celkový počet útvarů:   103  
Celkový počet typů:   25  

Typy s více než pěti vodními útvary představují 70,9% z celkového počtu 103 vodních útvarů tekoucích vod v Oblasti povodí Odry. 35 vodních útvarů spadá do celkem 17 minoritních typů. Diversita typů je určena příslušností ke třem ekoregionům a poměrně malé rozloze české části povodí Odry. Další postup upřesňování typologie a hledání typově referenčních podmínek bude zahrnovat vážení významu deskriptoru "ekoregion", případně v hledání vhodných modelů v polské části oblasti povodí.

Stanovení typově referenčních podmínek je plánováno na období od roku 2005. Pro vodní útvary 4. řádu a 5. řádu se předpokládá v typech obsahujících více než 5 vodních útvarů nalezení konkrétních vodních útvarů, které budou vyhlášeny jako typově referenční. Pro toky vyššího řádu se předpokládá významný podíl odborného posouzení podle čl. 1.3 Přílohy V, Směrnice. Vlastní práce mohou být zahájeny až po uzavření prvního určení silně ovlivněných vodních útvarů. Ty totiž samozřejmě nelze zahrnout do sumy tvarů kandidujícím na typově referenční, a budou muset být pro tento účel vyjmuty z příslušných typů. Typologie tedy bude v průběhu stanovení typově referenčních podmínek ještě upravována.

Stanovení maximálního ekologického potenciálu může být rovněž provedeno až po uzavření prvního určení silně ovlivněných vodních útvarů. To je provedeno na základě posouzení současného stavu hydromorfologických charakteristik vodních útvarů (viz kapitola 2.1.5). Jako další krok musí být v souladu s článkem 4 (3) Směrnice, definováno k jakému účelu byl původní vodní útvar ovlivněn až na úroveň "Silně ovlivněného vodního útvaru", včetně jeho charakteristik, které byly změněny v rozsahu nezbytném pro tento účel. Pak může následovat stanovení maximálního ekologického potenciálu a příslušné odchylky. Pro tekoucí vody je obecným rysem tohoto ovlivnění změna hydromorfologických charakteristik, obdobná zvýšení řádu toku.