D.2. Cíle ochrany před negativními dopady extrémních hydrologických situací a pro zlepšování vodního režimu krajiny
D.2.1. Cíle prevence před povodněmi
D.2.2. Cíle prevence negativních důsledků suchých období
D.2.3. Cíle pro zlepšování stavu vodního režimu krajiny

D.2. Cíle ochrany před negativními dopady extrémních hydrologických situací a pro zlepšování vodního režimu krajiny

V tomto oddíle se pro návrhové období plánu stanovují cíle, jichž má být dosaženo na úseku zlepšení ochrany před povodněmi a na zlepšení kritických průtokových situací v suchých obdobích, jakož i na zlepšení celkového vodního režimu krajiny. U povodňové ochrany jde především o otázku dosažení stupně ochrany pře zaplavením, a to zvláště ve vztahu k charakteru zástavby, která je jím postihována nebo ohrožována, u prevence negativních důsledků suchých období pak o míru zabezpečenosti dodávky vody jejím uživatelům a zabezpečenosti minimálních zůstatkových průtoků v tocích. Patří sem i cíle pro zlepšení vodního režimu krajiny, zaměřené především na způsob využívání území a na stav jeho povrchu.

Stanovení všech těchto cílů vyvolá odezvu v návrhu opatření i v jejich rozsahu a celkové nákladovosti. To vše v konfrontaci s tím, co již bylo v dřívějším vývoji v tom kterém segmentu péče a ochrany o vodní zdroje provedeno a jak účely těchto předchozích kroků jsou dále naplňovány. V oblasti povodňové ochrany se to projeví v nutnosti doplnění předchozích opatření ať už v podobě zvýšení kapacity koryt v kritických a nedostačujících úsecích, nebo v získání velikosti nových retenčních prostor, u zlepšení vodního režimu krajiny pak především v nárocích na provedení komplexních pozemkových úprav v území s nedostatečnou retardací odtoku vody.

D.2.1. Cíle prevence před povodněmi

Povodně v podmínkách České republiky jsou nejčastějšími příčinami krizových situací a materiálních škod, způsobených živelnými pohromami. Absolutní ochrana proti povodním neexistuje a cílem protipovodňových opatření může být pouze jejich důsledky na co nejmenší míru snížit, a to zejména pak v těch případech, kdy je jimi postihováno zastavěné území. Rámcové cíle v ochraně před povodněmi jsou Plánem hlavních povodí ČR vytyčeny v širokém spektru. Sledují se v oblasti legislativních a ekonomických nástrojů, přípravy povodňových plánů, zdokonalování podkladů, finanční a pojišťovací politiky či usměrňování aktivit v záplavových územích, ale i na úseku mezinárodní spolupráce a aktivit dlouhodobé povahy a s dlouhodobými efekty. Zde jde zejména o způsoby hospodaření na lesní a zemědělské půdě, o podporu retenčních vlastností území a pozitivní ovlivňování vodního režimu v krajině. V praktických dopadech jde pak ale i o technická opatření, ovlivňující průtočnost vody v korytech toků a objemy povodňových vln. Přitom je důležité, aby technická opatření na tocích byla celkově provázána i s plošnými opatřeními zaměřenými na kritická místa v krajině - viz kap. D.2.3.

Významnou otázku v tom hraje přiměřenost stupně ochrany před povodněmi. Velikost povodně je charakterizována tzv. N - letou vodou. Ve vodohospodářské praxi je tato voda vyjadřována jednoletou, dvouletou, … až stoletou vodou (Q_N). Jedná se o statistický údaj, s jakou dobou opakování se může povodeň určité velikosti, či povodeň větší, průměrně vyskytnout (např. dvacetiletá voda je tak průměrně dostoupena nebo překročena pětkrát za období sta let). Tento údaj má však jen určitou přesnost. I údaje o N-letých vodách stanovené z nejlepších dostupných podkladů mají chybu řádově až v desítkách procent. Povodňové průtoky s ještě delší dobou opakování, než je voda 100 - letá (tj. 200-letá, 500-letá …atd.), se stanovují výjimečně a lze je spíše označovat za katastrofální povodně, které již přetvářejí zemský povrch. Mezi povodně toho druhu patří například i povodeň v povodí Ostravice z roku 1880 a povodeň z roku 1997 na jesenické straně oblasti povodí Odry.

K N-letým vodám jsou vztahovány kapacity koryt toků jako průtok, který bezeškodně tok vůči svému okolí převede, aniž by došlo k zaplavení okolního území a škodám v něm. Přiměřenost a volba stupně povodňové ochrany by obecně měly být stanovovány na základě ekonomického a mimoekonomického hodnocení užitků z toho, že se povodňovým škodám zabrání, a nákladů, které je nutno k dosažení ochrany vynaložit. Tato hodnocení se postupně začínají prosazovat v důsledku uplatňování matematického modelování a zaváděním metod rizikové analýzy. Problémem přístupu však většinou je, že efekty ze zajištění ochrany před povodněmi jsou doprovázeny řadou užitků, které nelze exaktněji kvantifikovat (např. z hlediska sociálních, psychologických, příp. politických aspektů). Při neschopnosti vyčíslit tyto užitky monetárně pak v převážné části případů vychází, že se většinou vyšší ochrana proti povodním „nevyplácí“.

Vycházejíc z tohoto faktu je proto zatím v praxi nejčastěji využíváno uzančních doporučení (mj. zakotvených v normě TNV 75 2103), jichž se přidržuje i návrh míry zabezpečenosti před povodněmi v cílech tohoto plánu do doby, než se metody rizikové analýzy stanou frekventovanějšími a stanou se rutinními v intencích nově přijaté Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/60/ES o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik. Těžiště začátku působení této směrnice připadne do období let 2010 až 2015. Na základě již zmíněných dosavadních normativních doporučení by podle charakteru chráněného území mělo být protipovodňové ochrany dosahováno na tyto návrhové průtoky :

Tab. D.2.1 Doporučená míra ochrany pro zastavěná a ostatní území

Uvedený přístup při stanovování stupně ochrany musí vždy brát zřetel na konkrétní podmínky, které v lokalitě, jenž má být před povodněmi chráněna, panují. Vymezená kriteria pro odvození míry protipovodňové ochrany je třeba proto navrhovat s přihlédnutím k:

• počtu obyvatel zaplavovaného území,
• hodnotě majetku v tomto území a možné výše škod při povodní,
• umístění důležitých infrastrukturních a jiných staveb, jejichž chod je důležitý pro širší území (silnice, železnice, rozvodny…),
• hloubce záplavy a rychlosti proudění.

Doplňkovými kriterii dále jsou:

• situování lokality v částech povodí, kde nelze spolehlivěji využít hydrometeorologické předpovědi a hlásné služby směřující k evakuaci ohroženého území
• charakter splaveninového režimu zejména u štěrkonosných toků a bystřin
• rozdíl ve finančních nákladech, jaký je mezi doporučeným stupněm povodňové ochrany a stupněm ochrany nejblíže vyšším
• skutečnost, zda vybřežená velká voda neohrožuje pouze jednu obec, ale hlavní proud vody, tekoucí odděleně od koryta, napadá další níže po toku
• okolnosti, kdy požadovaného stupně povodňové ochrany nelze vzhledem k uspořádání technické a stavební infrastruktury kolem koryta toku reálně dosáhnout, a proto musí být zvolena ochrana na stupeň nižší, než by si situace ve smyslu doporučení normy zasluhovala
• fakt, kdy obec není ohrožována ani tak vlastním zaplavením, ale hloubkovou nebo boční erozí koryta
• nebezpečí ohrožení významných vodních zdrojů při zaplavení oblasti.

Uvedené zásady jsou i základem cílů k dosažení přiměřené ochrany před povodněmi v oblasti povodí Odry a jsou podstatou hlavního konceptu návrhu opatření na tomto úseku. Konceptu na tocích vesměs spravovaných s.p. Povodí Odry a Zemědělskou vodohospodářskou správou. Na tocích ve správě Lesů České republiky je tou hlavní prioritou především zajištění stability koryt toků před boční a hloubkovou erozí.

Tento přístup tvoří podstatu v prvním plánovacím období do doby, než se v širším a větším rozsahu uplatní metody rizikových analýz, které umožňují použití širší škály hodnocení zabezpečenosti před povodněmi a všech s tím souvisejících aspektů. U nich pak při kvantifikaci užitků z povodňové ochrany vstupuje do hry kromě výsledků expozice posuzovaných objektů zejména rozložení rychlostí a hloubek v inundaci za povodně, příp. vlivy další, jako jsou pravděpodobnost výskytu situace potenciální povodňové škody, časová závislost jejího výskytu v bližším či vzdálenějším horizontu, klimatické vlivy, sociální aspekty, apod. Hodnocení je pak možno provádět v daleko širším spektru variant. Je snaha tyto nástroje v problematice vodních toků zavést do praxe postupně, zatím byly použity především ve sporných případech, kde cena ochrany proti povodním se jevila jako nepřiměřená.

Lze zopakovat (srovnej D.1.7), že přiměřenosti ochrany před povodněmi podle výše deklarovaných zásad je v oblasti povodí Odry u větších a středních sídel v převažující míře a v rozhodujícím rozsahu v zásadě dosaženo. Stalo se tak vývojem opatření, která se v minulosti prováděla a platí to zejména pro historická centra měst umístěných v povodí (až na výjimku Krnova) a stejně tak i pro hlavní průmyslové areály, které v oblasti povodí během doby vznikly. Pokud se v poslední době vytváří nové průmyslové zóny, ty jsou umisťovány mimo inundační území toků a proti lokálním povodním se jejich investoři musí - vesměs sami a na své náklady - chránit úchytnými nádržemi a dešťovými zdržemi. Cíle zlepšení ochrany před povodněmi se tak pro nadcházející plánovací období soustřeďují na periferní části měst, resp. na ochranu jejich částí, přiléhajících k menším tokům (blíže viz TD 2.1). Hlavní zájem zlepšení povodňové ochrany se upírá na menší obce a jejich zástavbu, a to zejména tam, kde demografickým vývojem a úrovní urbanizace došlo ke změnám, vyžadujícím proti dřívějšku vyšší standard. Patří sem rovněž i úsilí postupně odstraňovat kritická místa omezující průtočnost koryt vodních toků ve spolupráci s ostatními správci technické infrastruktury, zejména té dopravní. Se zajišťováním povodňové ochrany zemědělských pozemků proti dosavadní úrovni stupně ochrany se v nejbližším plánovacím období v oblasti povodí Odry neuvažuje.

Přílohy:
Tabulka TD 2.1 – Cíle zlepšení ochrany před povodněmi

D.2.2. Cíle prevence negativních důsledků suchých období

Hlavními cíli, které prevence před negativními důsledky za suchých období sleduje, je zabránit kritickým nedostatkům průtoků ve vodních tocích během sucha a přitom zajistit všechny základní potřeby užívání vod. Jinými slovy ve vodních útvarech, kde dochází k výraznému ovlivnění přirozených poměrů užíváním vody jde o to nepřipustit podkročení minimálních zůstatkových průtoků v tocích v jejich závěrných profilech a současně přitom dosáhnout patřičné zabezpečenosti užívání vody podle jeho druhu.

Stanovení hodnot minimálních zůstatkových průtoků v tocích vychází z potřeby zohlednit ekologická hlediska a ochranu ekosystémů vázaných na vodní tok, a je dáno metodickým pokynem Ministerstva životního prostředí. Ze zásad pokynu je nutno vycházet i na úseku plánování v oblasti vod. Krajní meze, resp. intervaly potřebného dosažení minimálního zůstatkového průtoku, který by měl být pod vodními díly a pod odběry vody v toku vždy zachován, jsou závislé na vodnosti toku, k němuž jsou stanovovány. Numericky pak na velikosti průtoků podle jeho tzv. M-denní četnosti překročení, a to takto:

Tab. D.2.2 Stanovení minimálního zůstatkového průtoku

Tabulka stanovuje pouze směrná čísla, od kterých se teprve odvíjí stanovení konečné hodnoty s přihlédnutím k dalším podmínkám (biotopy, celková hydrologie toku, jiné zájmy apod.). Tyto hodnoty tudíž nelze aplikovat automaticky u všech typů vodních toků a musí být stanovovány vždy podle aktuální situace a celkového stavu v jejich příslušném profilu. Uvedené hodnoty minimálního zůstatkového průtoku mj. slouží i jako kriterium vodohospodářské bilance, jejíž závěry hodnocení byly pro současný stav i budoucí výhled popsány výše (srovnej D.1.8).

Druhým stěžejním cílem v rámci prevence negativních důsledků suchých období je zabezpečenost dodávky vody pro jednotlivé uživatele. Zabezpečenost dodávky co do kvantity je pravděpodobnost, že zaručený parametr dodávky vody neklesne pod danou hodnotu. Parametrem může být množství za rok či za měsíc, nebo sekundové množství. Kvantitativně se míra zabezpečenosti dodávky vyjadřuje zpravidla ve trojích formách: jako podíl (procento) počtu let, ve kterých je zajištěna dodávka vody bez omezení (zabezpečenost podle opakování), nebo jako podíl doby trvání bezporuchového a plně zajištěného zásobení (podle trvání), či jako podíl požadované dodávky za uvažované období co do objemu (zabezpečenost podle objemu).

Dnešní úroveň průmyslu a standardy životní úrovně obyvatelstva vyžadují prakticky zcela bezporuchové dodávky vody v dostatečném množství a kvalitě. Aby se zabránilo důsledkům mnohdy nedozírného dosahu, vyžaduje zásobení obyvatelstva pitnou vodou zabezpečenost v hodnotě minimálně 99,5% a průmyslové závody - pakliže nemá dojít k velkým hospodářským ztrátám - zabezpečenost minimálně 97 %. Procento zabezpečenosti 99,5 % je i normovou hodnotou stanovenou pro řešení hospodaření údolních nádrží (ČSN 75 2405) a je bráno jako normová hodnota a základní kriterium i pro fungování všech údolních nádrží ve vodohospodářské soustavě povodí Odry při zabezpečení prioritních účelů - krytí zásobení obyvatelstva pitnou a zásobení průmyslu užitkovou vodou. Na tuto zabezpečenost jsou nastavena pravidla manipulačního řádu vodohospodářské soustavy a ve stejných intencích je posuzován stav její vodohospodářské bilance (srovnej D.1.8.). Jako základní předpoklad pro zajištění dodávek vody, a zejména pak vody pitné ve vztahu k možným obdobím sucha je samozřejmě důležitá existující kvalitní rozvodná soustava pro transport vody eliminující její ztráty. Tento předpoklad je v oblasti povodí Odry splněn.

Dosažení vysokého procenta míry zabezpečenosti dodávané vody jejím uživatelům a striktní dodržování minimálních zůstatkových průtoků v tocích k dosažení příznivých ekologických poměrů v nich jsou, a pro nastávající plánovací období zůstanou, souhrnně hlavními cíli všech dosud existujících a eventuálně i budoucích preventivních opatření proti negativním důsledkům suchých období.

D.2.3. Cíle pro zlepšování stavu vodního režimu krajiny

Základním cílem pro zlepšování stavu vodního režimu a krajiny, jak je sledován tímto oddílem plánu, je směřování k celkově vyváženějšímu jejímu stavu, jímž by se snižovala amplituda mezi rozdíly a důsledky, kdy v ní dochází - jako následek přírodních poměrů - k nadbytku nebo nedostatku vody. Souběžným aspektem tohoto směřování je i vytváření lepších socio-ekonomických a kulturních podmínek v ní při respektování všech širších ekologických vztahů, vztahů člověka, bioty a prostředí.

V této kapitole se stanovují cíle, kterých je třeba dosáhnout v plánovacím období ve směru zlepšení stavu prostředí a které přispějí k nápravě nedostatků ve vodním režimu zjištěných na základě analýzy provedené v kapitole D.1.5. Cíle jsou směrovány ke změnitelným faktorům odtoku na elementárních odtokových plochách, kterých ovšem není mnoho a zároveň není zcela snadné tyto změny efektivně prosadit a realizovat. Příslušná opatření se totiž týkají celého povodí, které má svoji konkrétní územní vlastnickou strukturu, a potřebné technické zásahy se většinou týkají oblastí, které jsou mimo působnost správců vodních toků. Další organizační opatření zase zasahují do uživatelských práv subjektů hospodařících na dotčených pozemcích.

Jedná se zejména o opatření v krajině, která představují významnou část protipovodňových opatření směřujících ke zvýšení retenční schopnosti krajiny (půdy). Přitom je nutné citlivě vytvářet rovnováhu mezi urbanizací území a hospodářským rozvojem na straně jedné a nutností zpomalení odtoku a akumulace vody na druhé straně. Toho se dá dosáhnout nejlépe kombinací různých dílčích opatření, jako jsou:

• ochrana a organizace povodí
• změna rostlinného pokryvu, způsobu využití pozemků a jejich obhospodařování
• vytváření protierozních mezí, remízků, záchytných příkopů, průlehů
• způsob lesnického využívání krajiny, změna druhové a prostorové skladby lesních porostů ve prospěch jejich přirozené skladby, tj. hlavně převody dřevinných monokultur na hydrologicky účinnější smíšené porosty
• zatravňování břehů a přirozených inundací, které bývají při povodních zaplaveny.

Hlavním nástrojem pro realizaci popsaných opatření je zejména institut komplexních pozemkových úprav (KPÚ) podle zákona č. 139/2002 Sb., v platném znění. Než se tyto komplexní úpravy pozemků budou v krajině realizovat, bude jim muset předcházet zpracování rozborů a studijních podkladů, posuzujících úpravy z hlediska vodních poměrů v širších vztazích, než je jen obvod pozemkových úprav. Jinak rozsah katastrálních území, kde by v oblasti povodí bylo potřebné KPÚ v souvislosti s protipovodňovými opatřeními provádět v prvé řadě, byl vytipován příslušnými pozemkovými úřady a je obsahem tabulky TD 2.3 a mapy MD 2.3. Seznam území s připravovanými KPÚ je v zásadě konformní s výsledky hodnocení v kapitole D.1.5., přičemž proces přípravy úprav byl z podstatné části zahájen již před plánovacím obdobím. Připravovaná realizace vytváří program nových KPÚ do roku 2015. V dalším období po r. 2015 se předpokládá, že komplexní pozemkové úpravy a jejich předchozí příprava bude probíhat ve zbývajících katastrech celé oblasti povodí Odry.

Účinek opatření v krajině na povodňové průtoky ovšem nelze přeceňovat. Projevuje se podle konkrétního území a typu a velikosti povodně v řádu jednotek procent snížení kulminačního průtoku. Proto je nezbytné navrhovat v opodstatněných případech i další technická opatření na zvětšení akumulační a retenční kapacity, zejména vodní nádrže a suché nádrže – poldry (srovnej D.4.3).

Přílohy:
Tabulka TD 2.3 – Plán zahájení komplexních pozemkových úprav v oblasti povodí
Mapa MD 2.3 – Cíle pro zlepšení vodního režimu krajiny formou komplexních pozemkových úprav