2.1.4 Vymezení útvarů povrchových vod

Základem postupu při vymezování vodních útvarů je Směrnice Rady 86/280/EHS ( dále Guidance ) Společné implementační strategie č. 2 "Vymezování vodních útvarů". Zásady jsou : Vodní útvar povrchové vody musí představovat oddělený prvek povrchových vod, zahrnující pouze sousedící dílčí prvky a nepřekrývající se s dalšími vodními útvary, který musí být charakterizován v jedné kategorii a v jednom typu. Základním podkladem pro vymezování jsou geografické a hydromorfologické charakteristiky, např. soutok řek je důvodem pro vymezení hranice vodního útvaru. Dalším důvodem po tomto kroku jsou obecně možnosti stanovení environmentálních cílů pro vodní útvar, které mohou v první řadě souviset s působením antropogenních vlivů: Analýza vlivů může vést k určení vodního útvaru jako silně ovlivněného, nebo k jeho rozdělení na části s významně odlišným stavem, s odlišnými tlaky, v souvislosti s hranicemi chráněných území apod. Členské státy mají volnost v rozhodování o koncepci vymezení vodních útvarů, je však třeba vyvarovat se přílišné podrobnosti vedoucí k atomizaci systému vodních útvarů, která vede k nemožnosti stanovit pro ně environmentální cíle v Plánech povodí.

Postup vymezování vodních útvarů proto není uzavřen a bude se vyvíjet až do vyhlášení prvních Plánů povodí. Obecně přijaté vymezení vodních útvarů vychází z geografického vymezení, do kterého jsou zahrnuty prvky tlaků pouze v zařazení vodních útvarů stojatých vod antropogenního původu (viz dále).

V České republice se mohou vyskytovat vodní útvary povrchových vod kategorie "řeka" nebo "jezero", nebo útvary identifikované jako vodní útvary povrchových vod umělé nebo silně ovlivněné (Příloha II, 1.1). Vymezení vodních útvarů povrchových vod vychází z těchto zásad/předpokladů:

Vzhledem k tomu, že charakterizace vodních útvarů umělých a silně ovlivněných se provede podle popisných charakteristik té kategorie povrchových vod, která je nejblíže příslušnému umělému nebo silně ovlivněnému vodnímu útvaru, je začlenění kteréhokoliv vodního útvaru povrchových vod do kategorie řeka nebo jezero zásadní.

V České republice existují jen tři významná jezera přirozeného původu, která ovšem (vzhledem k malé velikosti, typu a lokalizaci v chráněných oblastech) není třeba vyhlásit za samostatné vodní útvary a jsou součástí vodních útvarů tekoucích vod. Všechny vyhlášené vodní útvary kategorie "jezero", tedy splňující obsah článku 2(5) Rámcové směrnice, jsou antropogenního původu a budou identifikovány jako silně ovlivněné vodní útvary, případně umělé (pokud nevznikly modifikací úseku toku).

Vymezení vodních útvarů povrchových tekoucích vod na území ČR bylo připravováno současně se základní typologií podle Přílohy II a vychází z členění hydrografické sítě toků na řády podle Strahlera, tj. hierarchického systému se stoupající číselnou hodnotou "charakteristiky" od pramene po ústí do moře. Princip členění hydrografické sítě podle Strahlera vychází z předpokladu, že řád toků se začne počítat od pramene jako řád 1 a bude se zvyšovat vždy při soutoku s tokem stejného řádu. Není tedy důležité který tok (řád) se vlévá do moře, ale v tocích stejného řádu můžeme ve stejných (antropogenně neovlivněných) geografických, klimatických a geologických podmínkách nalézt srovnatelná společenstva vodních organismů, stejné fyzikální podmínky nebo stejné nebo velmi podobné pozaďové (neovlivněné) koncentrace chemických látek. Řád toku podle Strahlera je v ekologické literatuře používán jako základní souhrnná typologická charakteristika. Obecné korelace s řádem toku jsou pro vzdálenost od pramene, sklon, průtok atd. Princip stanovení řádu toků podle Strahlera je naznačen na obr: Princip vymezení řádu podle Strahlera

Obr.: Princip stanovení řádu podle Strahlera
Je nutné pro vymezení vodních útvarů zvolit vhodnou podrobnost, která zajistí na jedné straně přiměřenou homogenitu (či heterogenitu) vodního útvaru s možností hodnotit ekologický a chemický stav útvaru jako celku a na druhé straně zajistí dostatečnou přehlednost a možnost zpracování výsledků na úrovni celé oblasti povodí, zejména pro účely Plánů povodí.

V přípravném období vymezování vodních útvarů (2002-3) byly testovány dvě varianty - se základní jednotkou povodí toku 5. řádu a povodí toku 4. řádu. Na základě postupného projednání návrhu metodiky vymezování vodních útvarů (ve dnech 28.2.2003, 30.4.2003, 4.6.2003) a samostatné schůzky s experty Českého hydrometeoro-logického ústavu byla zvolena varianta založená na dělení hydrografické sítě toků na území ČR na vodní útvary a jejich povodí, kde nejmenší samostatnou jednotkou je tok řádu 4 podle Strahlera a jemu odpovídající povodí. Z toho vyplývá, že toky řádu 1-3 budou zahrnuty v povodí toku 4. řádu a nebudou vymezeny jako samostatné vodní útvary. Vodní útvary toků 4. řádu podle Strahlera označujeme jako "horní", protože výše už neleží žádný samostatný vodní útvar a jejich rozvodnice tvoří hranici s jinými povodími toků 4. nebo vyššího řádu.

Toky vyšších řádů (5-8) jsou považovány za samostatné ("průtočné") vodní útvary včetně jejich mezipovodí. Do celkové plochy povodí těchto útvarů musí být započítány i plochy povodí útvarů ležících výše. Na rozdíl od vodních útvarů "horních" mohou být "průtočné" vodní útvary dále děleny. Samozřejmým důvodem je změna řádu toku, dále soutok s významným přítokem nižšího řádu, dále mohou být důvodem významné změny přirozeného charakteru toku (např. významné morfologické změny -- rozdělení na úsek přirozený a silně modifikovaný). U toků vyšších řádů (> 6) bude nutno postupně (obecně v horizontu roku 2006 a podle postupu rozpracovaní Plánů povodí) uvážit oprávněnost či účelnost zahrnutí menších přítoků (řád < 4) do vodního útvaru, vzhledem k přirozeně rozdílným environmentálním cílům. Již zmíněným důvodem dělení jsou vodní útvary stojatých vod (nádrže, rybníky), přerušující primárně geograficky vymezené vodní útvary tekoucích vod.

Jaké jsou hlavní rysy a výhody/nevýhody zvoleného systému a jeho podrobnosti:

  • Použitím řádu toku 4 podle Strahlera jako nejmenší jednotky pro vodní útvary se u ploch povodí dostáváme na minimální úroveň cca 10 km2, což je v systému typologie "A" dolní hranice pro typ vodního útvaru podle plochy povodí (Příloha II, čl. 1.2.1). Pokud bychom zvolili řád 3 nebo nižší, odpovídající plochy povodí by se zmenšily a dostali bychom se do řádově větší podrobnosti než požaduje WFD pro typologii. A samozřejmě by došlo k nežádoucí "atomizaci" systému. Pokud bychom naopak zvolili řád vyšší (5-6), velikostní kategorie povodí 10-100 km2 by byla zastoupena jen minimálně, a obecně bychom dostali vodní útvary velmi nehomogenní, pro které bychom nedokázali stanovit environmentální cíle, ekologický a chemický stav, atd.
  • Řád toku 4 podle Strahlera odpovídá v zavedeném hydrologickém členění území ČR (podle Základní vodohospodářské mapy 1:50 000) jednomu a více povodím IV. řádu. Jen ve výjimečných případech nemá tok 4. řádu (podle Strahlera) adekvátní hydrologické povodí.
  • Menší jednotky vodních útvarů, založené na členění již od úrovně řádu 4 umožňují stanovit menší množství jednoznačně definovaných typů vodních útvarů a posléze i výběr vhodných referenčních lokalit pro hodnocení stavu vodního útvaru.
  • Sousedící vodní útvary, příslušející do stejného typu, lze pro některé specifické účely, např. pro charakterizaci a určení rizikových vodních útvarů, sloučit do skupin, které mohou být posuzovány společně, včetně určení environmentálních cílů, systému monitoringu apod.
  • Při malém počtu vodních útvarů hrozí riziko, že všechny nebo jejich většina budou označeny jako útvary, kde hrozí riziko nedosažení environmentálních cílů do roku 2015. V případě podrobnějšího členění území budou alespoň některé vodní útvary vyhodnoceny jako nerizikové.
  • Volba menší územní jednotky (vodního útvaru) je výhodná pro přímou komunikaci se samosprávou a s lidmi či organizacemi, kterých se stav vodního útvaru přímo dotýká. Je to výhodné i z pohledu rozhodování na místní úrovni a pro veřejné projednávání Plánů řízení oblastí povodí.

"Jezero" čili vodní útvar stojaté vody je vymezen pro objekty stojaté vody, které mají plochu hladiny větší než 0,5 km2 a průměrnou dobu zdržení > 5 dní, a přerušují říční síť na toku 4. - 8. řádu. Tyto objekty jsou vymezeny jako silně ovlivněný vodní útvar. Objekty splňující tyto podmínky, které leží mimo říční síť, resp. na tocích řádu < 4, jsou identifikovány jako umělý vodní útvar (v současné době 2 případy). Ostatní stojaté vody (menší rybníky a zdrže) budou posuzovány jako vliv (pressure) na toku, čili jako součást vodního útvaru tekoucí vody, a hodnocení tohoto útvaru může vést k jeho identifikaci jako silně ovlivněný vodní útvar, ovšem beze změny kategorie.

Vlastní postup vymezení vodních útvarů tedy obsahuje následující kroky:

  1. Základní systém útvarů povrchových vod tekoucích:
    Dílčí povodí resp. mezipovodí útvaru je definováno prostřednictvím uzávěrných profilů, ve kterých dochází k dále uvedené změně řádu toku podle Strahlera. Uzávěrné profily útvarů byly určeny :
    • Na konci úseků toků 4. a vyššího řádu podle Strahlera, na který navazuje úsek toku vyššího řádu.
    • Na konci úseku toků 6. a vyššího řádu před soutokem s tokem o jeden řád nižším.
    • Na konci úseku toků 8. řádu před soutokem s tokem o 2 řády nižším.

  2. Vymezení vodních útvarů povrchových vod stojatých:
    • Výběr stojatých vod (nádrží apod.) splňujících kritéria (plocha hladiny, doba zdržení).
    • Jejich začlenění do systému vodních útvarů v říční síti jako prvků přerušujících vodní útvary tekoucích vod a vymezení dalších vodních útvarů tekoucích vod nad a pod "jezery", tedy neomezených změnou řádu toku jako prvním kritériem Guidance.
Sumárně je v ČR vymezeno 1103 vodních útvarů povrchových vod. V Oblasti povodí Odry je vymezeno 111 vodních útvarů. 103 vodních útvarů spadá do kategorie "řeka" a 8 vodních útvarů do kategorie "jezero".

Přílohy

Tabulka N1 - Typy vodních útvarů povrchových vod v kategorii tekoucí vody
Tabulka N2 - Vodní útvary povrchových vod v kategorii tekoucí vody
Tabulka N3 - Typy vodních útvarů povrchových vod v kategorii stojaté vody
Tabulka N4 - Vodní útvary povrchových vod v kategorii stojaté vody
Mapa G4 - Vodní útvary povrchových vod - typy