3.2.2.1. Hodnocení rizikovosti z hlediska kvantitativního stavu

Přírodní zdroje podzemních vod

Pro hodnocení dopadů lidské činnosti z kvantitativního hlediska bylo nutno nejprve získat hodnoty přírodních zdrojů podzemních vod pro útvary podzemních vod.

Stanovení přírodních zdrojů bylo založeno v zásadě shodně s principy vodohospodářské bilance podzemních vod na hodnotách základního odtoku. Údaje byly sestaveny z dostupných zdrojů tak, aby mohly být použity pro hodnocení rizikovosti útvarů podzemních vod podle WFD. V dané časové úrovni je tedy nelze ztotožnit s údaji vodní bilance ve smyslu ustanovení vodního zákona č. 254/2001 Sb. a navazující vyhlášky MZe 431/2001 Sb.

Zdrojem dat pro dlouhodobé hodnoty přírodních zdrojů byly tyto podklady:

1. Optimalizace odtoku podzemních vod v jímacích oblastech, VÚV Praha, 1993. Hodnoty základního odtoku byly odvozeny Killeho metodou a charakterizují dlouhodobé hodnoty přírodních zdrojů. Údaje byly použity pro cca 38% jednotek.
2. Hydrogeologická syntéza kvartéru Labe, Aquatest 2000. Přírodní zdroje byly stanoveny hydrologickým modelem. Hodnoty byly využity pro útvary kvartéru Labe 1110 až 1150.
3. Podklady ČHMÚ pro rutinní roční hydrologickou bilanci podzemních vod. Jde o hodnoty základního odtoku pro 39 bývalých hydrogeologických rajonů, které se uvádějí v ročních zprávách hydrologické bilance ČR.
4. Herčík -- Herrmann -- Valečka: Hydrogeologie české křídové pánve, ČGÚ 1999. Údaje z řešení hydrologickým modelem pro vybrané křídové útvary.
5. Čurda -- Krásný: Optimalizace vodárenského využití jihočeských pánví, Praha 2001. Doplněné a odvozené hodnoty základního odtoku byly využity pro útvary 2140, 2150, 2160.
6. Další dostupné údaje: hodnoty základního odtoku z původního odvození VRV 1972, přírodních zdrojů z protokolů KKZ, popřípadě z jednotlivých dílčích zpráv.
7. Mapa izolinií z publikace Odtok podzemní vody na území Československa, ČHMÚ 1982, která sloužila pro porovnání, popřípadě v jednotlivých případech pro doplnění chybějících údajů.

Aby bylo možno provést hodnocení míry využití podzemních vod, byly dlouhodobé hodnoty přírodních zdrojů přepočteny na aktuální roční, a to pro časovou řadu 1997 - 2002. Pro přepočet byly využity údaje o základním odtoku v příslušném roce, vyjádřené v % dlouhodobého průměru 1971-90, které zpracovává ČHMÚ pravidelně v ročních podkladech pro vodohospodářskou bilanci. Časová řada byla zvolena z důvodů, aby se jednak vyloučil vliv možných chyb nebo anomálií v údajích o využití podzemních vod, jednak aby bylo možno vyjádřit trendy vývoje.

Za výchozí data byla považována data VÚV T.G.M. (zdroje uvedeny v bodě 1 a 2), která byla použita pro cca 45% útvarů podzemních vod. V případě křídových útvarů jsou promítnuty výsledky syntézy křídy (zdroj v bodě 4) -- pokud došlo mezi oběma zdroji dat k výraznějším rozdílům, bylo to v důsledku metodiky výpočtu - modelové řešení syntézy je vztaženo pouze na křídový kolektor, naproti tomu výpočet VÚV T.G.M. bral v úvahu i zvodnění přípovrchové zóny. Hodnoty uváděné ČHMÚ (zdroj v bodě 3) byly použity pro porovnání a v některých útvarech i jako výchozí.

Tabulku naleznete zde.
LEGENDA:

Při hodnocení rizikovosti útvarů podzemních vod byla využita metoda obdobná vodohospodářské bilanci, tj. porovnání odběrů s přírodními zdroji podzemních vod. Hlavní rozdíl oproti metodice bilance vyplývá z definice rizikového útvaru -- pravděpodobně nedosáhne v roce 2015 dobrého stavu, pokud nebudou uplatněna příslušná opatření. Z tohoto důvodu byl spočten poměr nejméně příznivých odběrů za posledních 6 let (období 1997 -- 2002) vůči nejméně příznivým přírodním zdrojům. Za nejméně příznivý souhrnný odběr za útvar byl celkový maximální odběr za dané období (Omax), nejméně příznivé zdroje byly kromě dlouhodobých hodnot základního odtoku ve velikosti 50%, 80% a 95% také nejnižší roční hodnoty se stejnou zabezpečeností za dané období (Qz min). Jako kritérium pro zařazení útvaru do kategorie rizikových (pro které se bude provádět další charakterizace) byl zvolen poměr 0,5 (a vyšší) mezi maximálním odběrem a nejnižší hodnotou základního odtoku 50% nebo poměr 0,75 mezi maximálním odběrem a nejnižší hodnotou základního odtoku 80% nebo poměr 1 mezi maximálním odběrem a nejnižší hodnotou základního odtoku 95%. Pokud nebyla k dispozici data o základním odtoku nebo byl útvar vzhledem k narušení hydrologického a hydrogeologického režimu nebilancovatelný, byly tyto útvary také zařazeny do rizikových. Kromě těchto kritérií bylo výjimečně několik dalších útvarů podzemních vod zařazeno do kategorie rizikových z jiných důvodů: hydraulická spojitost s jiným útvarem, známé negativní ovlivnění povrchových vod nebo narušení základního odtoku.

Současně byl spočten trend vývoje odběrů za posledních 6 let, tyto výsledky však nebyly v etapě výchozí charakterizace využity.

Podle současných znalostí se dá předpokládat, že zhruba polovina útvarů, označených v ČR jako rizikových z hlediska kvantitativního stavu v etapě výchozí charakterizace bude v další charakterizaci zařazena do bezproblémových -- buď z důvodů chybně stanoveného základního odtoku, přítomnosti indukovaných či špatně zařazených zdrojů či jiných důvodů.

V oblasti povodí Odry bylo 6 kvartérních útvarů podzemních vod označeno jako rizikové z hlediska kvantitativního stavu vzhledem k nepříznivému podílu odběrů k základnímu odtoku.

Přílohy

Tabulka A22 - Hodnocení rizikovosti útvarů podzemních vod z hlediska kvantitativního stavu
Mapa A16 - Hodnocení rizikovosti útvarů podzemních vod z hlediska kvantitativního stavu