Předmět ochrany – současný stav

A. společenstva

B. druhy

V následující tabulce uvádíme zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů podle vyhlášky 395/1992 Sb. a její novely 175/2006 Sb. Stupeň ohrožení uvádíme podle těchto vyhlášek, nikoliv podle Červených seznamů, které jsou pro rostliny a různé skupiny živočichů nesourodé. Protože jsou podle vyhlášky PR předmětem ochrany všechny chráněné druhy rostlin a živočichů, uvádíme v následujících tabulkách všechny zde nalezené zvláště chráněné druhy rostlin podle vlastních průzkumů a dřívějších prací (Bureš et Hrouda 1990) i podle poslední botanické inventarizace (Plášek 2005), zvláště chráněné druhy živočichů podle inventarizace provedené v loňském roce (Kočvara 2005). U chráněných druhů, které jsme sami v rezervaci nezastihli a nesledovali, můžeme uvést vazby na biotopy pouze podle výše citovaných prací, což v některých případech není dostatečné.

Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů

Podle geomorfologického členění ČR (Demek et al. 1987) spadá PR v rámci horopisného celku Nízký Jeseník a podcelku Bruntálská vrchovina do dvou geomorfologických okrsků: Moravické vrchoviny a Břidličenské pahorkatiny. Hranici mezi těmito dvěma okrsky zde tvoří právě řeka Moravice. Moravická vrchovina na jejím pravém břehu je členité území se zaoblenými rozvodnými hřbety, sedly a široce rozevřenými údolími. Převládajícími horninami v této vrchovině jsou břidlice a droby andělskohorských vrstev. Břidličenská pahorkatina na levém břehu Moravice má podobné geomorfologické i geologické charakteristiky. Z hlediska geomorfologického a geologického je pro PR Niva Moravice rozhodující její položení v ploché a široké nivě řeky, z čehož vychází i hlavní charakteristika pedologických a hydropedologických poměrů: převládají nivní půdy a gleje na recentních fluviálních sedimentech, různě ovlivněné výškou hladiny spodní vody a občasným přeplavováním. Přitom je celá niva v této části vzhledem k erozním a sedimentačním procesům značně stabilizovaná, k větším změnám říčního koryta ani erozi či sedimentaci zde nedochází ani při mimořádných průtocích, jak ukázala více než stoletá voda v srpnu 1997.

Hydrologicky území PR patří do povodí Moravice (č.h.p. 2-02-02-011). Konkrétně se jedná úsek řeky Moravice mezi 87,6 a 91,1 ř. km. Nadmořská výška je 559 až 582 m n.m.

Klimatologicky území patří do chladné oblasti CH7. Průměrná teplota vzduchu v Rýmařově (za období 1901-1950) je 5,8⁰C, průměrný roční úhrn srážek na téže stanici za totéž období je 842 mm.

Podle biogeografického členění (Culek 1996) spadá celé území do bioregionu 1.54 Nízkojesenického, hranice horského bioregionu  1.70 jesenického je mapována severněji – nad obcí Dolní Moravice po hranici geomorfologického celku Hrubý Jeseník.

Podle rekonstrukce potenciální přirozené vegetace v mapě malého měřítka (Neuhäuslová et Moravec 1997) převládají v širším okolí rezervace kyčelnicové a kostřavové květnaté bučiny (as. Dentario enneaphylli-Fagetum a Festuco altissimae-Fagetum). Ostrůvkovitě byly v okolí mapovány i acidofilní bučiny as. Luzulo-Fagetum. Potoční jasanové olšiny resp. střemchové jaseniny as. Pruno-Fraxinetum na rekonstrukčních mapách malých měřítek zachyceny nebyly.

Při mapování aktuální vegetace – biotopů soustavy Natura 2000 (Bureš et Burešová 2002a, 2002b, 2002c) byly v tomto území (v PR Niva Moravice a jejím okolí) zachyceny následující přírodní a polopřírodní biotopy:

V současnosti lze na ploše přírodní rezervace odlišit několik základních biotopů (rostlinných společenstev):

1. vlastní řeku – kamenité a členité říční koryto s většinou přirozenými břehy (pouze ve střední části zbytky dřevěného opevnění břehů), erozními a sedimentačními funkcemi
2. smrkové lesy jakožto druhotné, uměle vysazené smrčiny,
3. stejnověké olšiny vzniklé patrně z náletů (s dominantní olší a břízou)
4. břehové porosty s mnohem staršími stromy než jsou v olšinách na loukách a s pestřejším druhovým zastoupením (olše, jasan, klen, mléč, jilm, střemcha, vrba křehká) a s častým výskytem chráněných druhů rostlin (Aconitum variegatum, A. lycoctonum, Doronicum austriacum)
5. mokřadní vrbiny (s dominantní vrbou popelavou) v různých stadiích vývoje a s různým zápojem
6. ostřicové porosty na nejvlhčích místech (s Carex nigra, Scirpus sylvaticus, Eriophorum angustifolium, Tephroseris crispa)
7. rudimenty zrašelinělých luk (s Valeriana dioica, Viola biflora, Sphagnum sp.)
8. dlouhodobě nekosené a zabuřenělé louky s hojným Selinum carvifolium
9. monocenózy třtiny (Calamagrostis canescens)
10. monocenózy chrastice (Phalaris arundinacea)
11. druhotné rákosiny jakožto sukcesní stadia na zarůstajících plochách (přičemž rákos proniká i do rozvolněných mokřadních vrbin)
12. kosené pcháčové louky s Cirsium rivulare, Festuca rubra, Alopecurus pratensis, Ranunculus acris, Bistorta major aj.
13. přechodné typy luk – přechody mezi hygrofilními (sv. Calthion) a mezofilními loukami (sv. Arrhenatherion) s prvky sv. Polygono-Trisetion (Bistorta major, Trisetum flavescens, Geranium sylvaticum, Phyteuma spicatum, Crepis hieracioides aj.)
14. synantropní vegetace podél silnice a na trase vodovodu
15. rudimenty devětsilových niv na levém břehu řeky v severní části PR s dominantním Petasites officinalis.

Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů

Tabulky zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů byly uvedeny v kapitole 1.6.2. Kromě druhů chráněných podle vyhlášky 395/1992 Sb. a její novely 175/2006 Sb. existuje v PR i několik druhů rostlin a živočichů které nejsou ze zákona chráněny, ale jsou vedeny na různých červených seznamech, což vystihuje jejich význam z hlediska ochrany přírody. Některé takové druhy obratlovců uvádí Kočvara (2005), z vlastních botanických průzkumů a nověji provedené botanické inventarizace (Bureš et Hrouda 1990, Bureš 1999, Plášek 2005) můžeme adekvátně doplnit i několik ochranářsky důležitých druhů rostlin.

V minulosti zde byly nalezeny další ochranářsky významné druhy rostlin, jejichž výskyt v posledních letech nebyl potvrzen. Mezi ně patří: zvonek širokolistý - (Campanula latifolia) (u Malé Štáhle), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis) ve smrčině v jižní části PR.

Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti

O formulací  motivu ochrany ve zřizovacím předpisu by bylo možné diskutovat, protože se nejedná o zachovalé přírodní území, ale o plochu dlouhodobě přiměřeně obhospodařovanou a exploatovanou. Původním a přirozeným biotopem většiny plochy této rezervace byly patrně jasanové olšiny. Po jejich odlesnění zde vznikly podmáčené a místy zamokřené nivní louky, které byly dlouhodobě jako louky obhospodařovány a byly také pravděpodobně alespoň místy povrchově odvodňovány. Dnešní olšiny, březové olšiny a mokřadní vrbiny vznikly teprve před několika desetiletími, kdy po odsunu Němců značná část nivních luk přestala být obhospodařována, dále se zamokřovala a podléhala přirozené vratné sukcesi. V minulých staletích se také na této ploše rýžovalo zlato, ve střední části došlo k větším přesunům naplavenin. Lesní hospodářství přineslo do plochy rezervace pěstování smrku, naštěstí jen na několika malých plochách.

Sukcese na nekosených loukách probíhala několika směry: část pravidelně kosených pcháčových luk zarostla nálety olše a břízy, část zarostla mokřadními vrbinami s dominantní Salix cinerea a část porosty chrastice (Phalaris arundinacea). Nakolik došlo zamokřením ke změnám kosených luk na ostřicové mokřady není možné doložit. Všechna tato sukcesní stadia jsou nyní dlouhodobě blokována a stabilizována, čímž se vytvořila poměrně pestrá mozaika odlišných biotopů, kosených i nekosených luk, ostřicových a třtinových porostů, vrbových křovin, olšin (březových olšin) a smrkových lesů. V této mozaice se výrazně uplatňuje i biotop vlastní řeky, jejíž břehy i přes dlouhodobé antropické ovlivnění byly patrně jen málo pozměněny a díky větším průtokům a častějším povodním rychle dostaly přirozený charakter. To je také jediný biotop, u kterého můžeme o přirozeném charakteru uvažovat.

a) ochrana přírody

          Od vzniku CHKO Jeseníky se o tuto přírodní rezervaci do roku 1993 starala Správa CHKO Jeseníky, od roku 1993 pak Okresní úřad Bruntál. Po vzniku Krajských úřadů přešla kompetence na Krajský úřad Moravskoslezského kraje. Teprve koncem 90. let však zde byly prováděny cílené managementové zásahy. V několika odlišných travních porostech byly založeny stálé monitorovací a experimentální plochy. Dlouhodobé sledování změn travních společenstev na experimentálně kosených plochách nebylo zatím vyhodnoceno, vytyčené plochy dosud existují.

b) lesní hospodářství

          Pod lesní správu Janovice spadá jediný lesní porost v rezervaci, a to na parcele 601 v k.ú. Jamartice. Tento porost má rozlohu pouhých 8028 m². Je to vzrostlá druhotná smrčina. Na větší rozloze se ani v minulosti v rezervaci lesnicky nehospodařilo. Smrčina u silnice v jižní části rezervace (dílčí plocha 22) ani smrčina na sejpech ve střední části rezervace (dílčí plocha 11) do lesních porostů a evidence zahrnuty nejsou, smrčina na DP 11 je zakreslena v lesnických typologických mapách.

c) zemědělské hospodaření

          V minulosti byla patrně většina plochy rezervace využívána jako kosené nivní louky, částečně odvodňované. V současnosti jsou jako pravidelně kosené louky využívány jen některé plochy, především pás podél silnice, kde je možné louky obhospodařovat běžnou zemědělskou technikou. Na zamokřenějších částech nivy (na jižním konci a ve střední části na více místech) není většinou tráva kosena, ani na loučkách na pravém břehu Moravice. Dlouhodobým nekosením (patrně po odsunu Němců po válce) některé větší plochy bývalých luk zarostly náletovými dřevinami (olšemi, vrbami a břízami), některé plochy se nadměrně zamokřily a zarostly chrasticí nebo třtinou šedou. Velmi zajímavé nivní loučky na pravém břehu Moravice, na nichž jsme v 90. letech zakládali a kosili stabilní čtverce (dílčí plocha 15), jsou dnes zdegradované expandující chrasticí a maliníkem.

Významně se na změnách biotopů v nivě Moravice projevilo i zemědělské obhospodařování sousedních pozemků, především západně od rezervace. Z intenzívně obhospodařovaných polí se každoročně povrchovou vodou dostávalo do nivy velké množství splavované půdy a živin.

Na struktuře lučních porostů se negativně projevilo i několikaleté opakované mulčování luk  v horní (severní) části rezervace. Luční porosty nebyly v první polovině devadesátých let sklízeny na seno, biomasa nebyla odvážena, ale louky byly opakovaně každoročně mulčovány, což se projevilo jejich ruderalizací, enormním zvýšením zastoupení nitrofilních druhů jako Anthriscus sylvestris, Carduus personata apod.

Škodlivé vlivy a ohrožení území v současnosti

Za jedinou relativně škodlivou činnost v současnosti lze považovat pěstování smrku v lesním porostu v dolní a střední části. Méně významné je dílčí znečištění podél silnice a částečná ruderalizace vegetace na trase vodovodu ve střední části rezervace. Za aktuálně škodlivé  lze také považovat degradaci dlouho nekosených nivních luk na levém břehu Moravice (dílčí plochy 7, 15, 16) a hromadění každoročně splavovaných odpadků, především umělých hmot (plastů, polystyrénu, PE obalů apod.).

Základní údaje o útvarech neživé přírody

Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních zásahů do území a závěry pro další postup

Dosavadní zemědělské hospodaření na mechanizaci dostupných částech luk podél silnice je vhodné a dostačující, dosavadní péče z hlediska ochrany přírody až v posledních třech letech dohání, co zanedbala, ačkoliv plán péče platil již od roku 1998. V posledních letech byly ručně koseny některé plochy ve střední části rezervace (včetně kosení chrastice a likvidace náletů na úseku vodovodu ve střední části), v roce 2006 byla pokosena dlouho nekosená nejvlhčí část severní louky a některé partie mechanizací nekosených luk ve střední části, ovšem až v říjnu a listopadu, což má pro luční vegetací minimální efekt. Přitom nebyly pokoseny porosty ruderální vegetace na trase vodovodu ve střední části.

V 90. letech byly na části ručně kosených luk založeny stálé monitorovací plochy, protože však kosení neprobíhalo kontinuálně, nemohl být tento efekt řádně vyhodnocen. Plochy byly obnoveny v roce 2004, ale kosení v roce 2006 probíhalo až po vegetační sezóně v říjnu a listopadu, takže zde nebyly zapsány fytocenologické snímky.

Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize

Prioritním zájmem je ochrana populací chráněných druhů živočichů, především ptáků. je pravděpodobné, že se do území může dostat a na rozlehlých nivních loukách zahnízdit např. chřástal polní, proto by se mělo zabránit jejich časnému kosení.

Možným střetem zájmů jsou břehové porosty, které je žádoucí ponechávat zcela bez zásahu, což se vztahuje i na odumřelé a vyvrácené stromy. Možný střet je při vyvrácení stromu do toku. Takový střet navrhujeme řešit individuálně, podle povahy, rozhodně by neměl být řešen (ani v rámci protipovodňových opatření nebo povinného čištění toku) bez vědomí a souhlasu orgánů ochrany přírody. Padlý kmen napříč řečištěm je možné buď ponechat, nebo ho šetrně vytáhnout na břeh a umístit tak, aby nebyl velkou vodou odplaven, ale aby jako tlející dřevo zůstal na místě.

Podobně by měly být individuálně řešeny i možné střety se zájmy Povodí Odry při zpevňování vodní erozí nadměrně poškozených břehů. V minulosti byly na menších úsecích ve střední části PR místy břehy zpevněny dřevem, v severní části kamenným záhozem. V zájmu ochrany přírody je ponechání břehů řeky v maximálně možné míře přirozenému vývoji.

Plán zásahů a opatření

Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚb) péče o rybníky (nádrže) a vodní toky

Hlavní zásada péče o vodní tok – úsek řeky Moravice od km 87,6 po km 91,1 – jednoznačně spočívá v udržení přirozeného charakteru toku, s vyloučením jakýchkoliv zásahů do břehů a břehových porostů.  Protože se ovšem při větších průtocích na březích řeky (a při jarním tání a rozlivech i v nivě dál od břehu) objevuje množství splavenin, především umělé hmoty, navrhujeme opakovaně (každým druhým rokem) na jaře provádět úklid – sběr a odvoz odpadků.  Významným znečištěním toku jsou i splaveniny modrozeleně zbarvené chemické strusky z lesních cest. Ty by mohly být ze štěrkových náplavů odstraňovány postupně naopak při nízkém stavu vody v letním nebo podzimním období. Reálnost a postupy jejich možné likvidace je nutné ověřit, resp. vyzkoušet, proto tento zásah byl zařazen do tabulky B pouze pro rok 2008.

Pokud byly západně od rezervace na úbočích Moravické hory pole, docházelo každoročně při jarním tání a při červnových přívalových deštích k rozvodnění dvou zmeliorovaných levobřežních přítoků Moravice a k sedimentaci velkého množství z polí splavovaných živin v mokřadech pravobřežní nivy řeky. Poměrně rychle tak v devadesátých letech začaly zanikat poslední zbytky částečně zrašelinělých míst na mokrých nivních loukách ve střední části rezervace (na nichž rostl rašeliník – Sphagnum sp.). Proto byla koncem 90. let a po roce 2000 postupně realizována revitalizační opatření v údolích pravobřežních přítoků a na dvou místech ve střední části rezervace prohloubeny odtokové kanály, aby se voda se splaveninami nerozlévala v nivě a na nivních loukách, ale rychleji se dostala k řece. V současnosti tato opatření slouží svému účelu, bude však potřebné je po cca 10 letech obnovit, resp. vyčistit. V tabulce B je tento zásah naplánován na rok 2010 (dílčí plocha 20).

Do péče o vodní toky lze zahrnout i péči o jejich břehové porosty. Protože v úseku řeky spadajícím do přírodní rezervace jsou tyto břehové porosty velmi hodnotné, druhově i věkově různorodé, považujeme za nejvhodnější jejich ponechání samovolnému vývoji. Do toho patří i ponechávání starých, odumřelých a padlých stromů. Žádná těžba v těchto porostech nepřichází v úvahu.

Ukazuje se, že i v takovéto rezervaci, v níž jsou hlavním předmětem ochrany ptáci a vlastní ekosystém řeky s málo narušenými břehy a občas zavítavší evropsky chráněnou vydrou, má smysl individuálně chránit jednotlivé populace (mikropopulace) ochranářsky významných druhů rostlin. Význam je zde umocňován rozsáhlostí rezervace, především pak jejích kosených nivních luk v pravobřežní části nivy, na nichž je určitá biotopová diverzita. O to větší šanci zde má právě ochrana, záchrana a podpoření populací několika významných chráněných a ohrožených druhů: vrby rozmarýnolisté (Salix rosmarinifolia), prstnatce májového (Dactylorhiza majalis) a vachty trojlistá (Menyanthes trifoliata).

b) rybníky (nádrže), vodní toky

Vodní tok Moravice v celém úseku PR by měl být zachován a chráněn před jakýmikoliv zásahy. Navrhujeme ovšem sběr a odklizení odpadků, jakož i odstranění v minulosti splavené vysokopecní strusky.

Použité podklady a zdroje informací

Baláž P. (1982): Inventarizační průzkum ornitologický SPR Niva Moravice. – Ms. Správa CHKO Jeseníky, AOPK Ostrava.

Bureš L. (1999): Mapování krajiny – botanický průzkum nivy na levém břehu Moravice v k. ú. Malá Štáhle.

Bureš L. et Burešová Z. (2002a): Lokalita Moravice - mapování Natura 2000. - AOPK Praha.

Bureš L. et Burešová Z. (2002b): Lokalita Růžová - mapování Natura 2000. - AOPK Praha.

Bureš L. et Burešová Z. (2002c): Lokalita T0074 Kontext - mapování Natura 2000. - AOPK Praha.

Bureš L. et Burešová Z. (2006): Červený seznam cévnatých rostlin CHKO Jeseníky – 8. verze (2006). – Ms. Ekoservis, AOPK Praha, Správa CHKO Jeseníky.

Bureš L. et Hrouda L. (1990): Připravovaná přírodní rezervace Niva Moravice: botanická inventarizace. - Správa CHKOJ, ONV Bruntál.  /text 19 p./

Culek M. et al. (1996): Biogeografické členění České republiky. – Praha.

Čehovská I. et al. (1992): Územní plán sídelního útvaru Rýmařov – koncept. – Ms. Ateliér R, Olomouc.

Demek J. et al. (1987): Hory a nížiny. Zeměpisný lexikon ČSR. – Praha.

Dostál J. et al. (1996): Územní plán sídelního útvaru Dolní Moravice. – Ms. Alfaprojekt Olomouc.

Doupal L. et Hajný L. (1996): Výsledky odchytu ptáků v nivě řeky Moravice v Jeseníkách v letech 1988-1995. – Ms. Správa CHKO Jeseníky.

Duda J. et Šula B. (1974): Rašelinné louky nedaleko Jamartic u Rýmařova. - Čas. Slez. Muz., Opava, Ser. A, 23: 85-88.

Duda J., Opravil E. et Šula B. (1990): Horské druhy v květeně Nízkého Jeseníku a přilehlých území. - Čas. Slez. Muz., Opava, Ser. A, 39: 133-146, 247-265.

Duda J., Opravil E. et Šula B. (1993-1995): Chráněné a ohrožené  druhy v květeně Nízkého Jeseníku a přilehlých území 1,2,3.4.5.6. - Čas. Slez. Muz., Opava, Ser. A, 42: 31-42, 137-152, 43: 45-56, 113-127, 263-275, 44: 63-74.

Duda J., Opravil E. et Šula B. (1993): Karpatský geoelement v květeně Nízkého Jeseníku a přilehlých území. - Čas. Slez. Muz., Opava, Ser. A, 41: 133-149.

Holub J. et Procházka F. (2000):  Red list of vascular plants of the Czech Republic – 2000. – Preslia, Praha, 72: 187-230.

Chytrý M. , Kučera T. et Kočí M. (2001): Katalog biotopů České republiky. - Praha.

Jedlička J. (1953): Příspěvek k poznání mechorostů údolí řeky Moravice. – Přírod. Sborn. Ostrav. Kraje, Opava: 14: 70-87.

Kavalcová V. (1983): Inventarizační průzkum botanický „Návrh CHÚ Niva Moravice“. – Ms. Správa CHKO Jeseníky.

Kočí K. (1989): Orientační průzkum zoologický – návrh SPR Nina Moravice. – Ms. Správa CHKO Jeseníky.

Kočvara R. (2005): Zoologický průzkum přírodní rezervace Niva Moravice. – Ms. Krajský úřad MRSL kraje, Ostrava-

Míchal I., Petříček V. et al. (1999):  Péče o chráněná území – II. lesní společenstva. – Praha.

Mikyška R. et al. (1968): Geobotanická mapa ČSSR. 1. České země. - Praha.

Moravcová J. (1977): Výsledky orientačního floristického průzkumu nivy řeky Moravice mezi obcemi Dolní Moravice a Malou Štáhlí. – Ms. Muzeum Bruntál.

Moravec J. et al. (1994): Fytocenologie. - Praha.

Moravec J. et al. (1995): Rostlinná společenstva  České republiky a jejich ohrožení. - Severočes. Přír., Litoměřice, 1983: 1-110.

Neuhäuslová Z. et Moravec J. /red./ (1997): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky 1:500.000. - Praha.

Petříček V. et al. (1999): Péče o chráněná území – I. nelesní společenstva. – Praha.

Plášek V. (2005): Botanický inventarizační průzkum PR Niva Moravice. – Ms. Krajský úřad MRSL Kraje, AOPK Ostrava.

Průša E. (2001): Pěstování lesů na typologických základech. - Kostelec nad Černými lesy.

Rajhelová J. et Jančíková H. (1997): Přírodní rezervace Niva Moravice – plán péče na období 1998-2007. – Ms. Krajský úřad MRSL kraje, Ostrava.

Skřivánková B. et Hasalík S. (1996):  Přehled chráněných území, přírodních parků a památných stromů okresu Bruntál. - OkÚ Bruntál.

Tomášek M. (2000):  Půdy České republiky. - Český geologický ústav, Praha.

Vencálek et al. (1998): Okres Bruntál. - Brutnál.

Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny.

Vyhláška MŽP ČR č. 175/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 395/1992 Sb.

Weismannová H. et al. (2004): Ostravsko. – AOPK Praha, 456 pp.

Plán péče zpracoval

RNDr. Leo Bureš

Podlesí 30, 793 31 Světlá Hora

www.bures-ekoservis.cz

listopad 2006