Tyra (Tyrka) pramení na severních svazích Kalužného vrchu ve výšce 835 m nad mořem, tok má celkovou délku 13,120 km, plocha povodí činí 31,0 km². Ústí zleva do Olše v Třinci v nadmořské výšce 305 m, průměrný průtok u ústí činí 0,65 m³.s^-1. Horní část povodí Tyry leží ve velmi vodné oblasti s velmi malou retenční schopností, silně rozkolísaným odtokem a s vysokým koeficientem odtoku, dolní část povodí v dosti vodné oblasti s malou retenční schopností, silně rozkolísaným odtokem a s dosti vysokým koeficientem odtoku. Mapován byl celý tok ve správě Povodí Odry, od pramene až k ústí.

Horní část povodí Tyry leží v členitém hornatinném reliéfu Ropické rozsochy, tvořeném flyšovým souvrstvím godulských vrstev. V erozně denudačním reliéfu se vyskytují sečné plošiny, tvrdoše, strukturní terasy, mrazové sruby, balvanové proudy a sesuvy. Převládajícím půdním typem jsou silně kyselé typické kambizemě, ve vyšších polohách převládají rezivé podzoly kambizemní, označované též jako kryptopodzoly. Půdy jsou velmi silně ohrožené erozí, intenzita potenciální eroze půdy proudící vodou leží v intervalu 5,01-10,00 mm za rok. Klimaticky se jedná o chladné klimatické oblasti CH6 a CH7, vyznačující se relativně vysokými srážkami (průměrný úhrn 1000-1200 mm ročně) a průměrnými ročními teplotami 5-6⁰ C.

Dolní část povodí tvoří plochá úpatní Ropická plošina se stopami působení kontinentálního ledovce. Geologické podloží tvoří flyšové jíly, jílovce a pískovce, které jsou překryté úpatními haldami, sprašovými hlínami a náplavovými kužely řek. Převládajícím půdním typem jsou primární pseudogleje na polygenetických hlínách. Půdy jsou v dolní části povodí nepatrně či jen velmi málo ohrožené erozí, intenzita potenciální eroze půdy proudící vodou leží v intervalu 0,00-0,50 mm za rok. Tato část povodí náleží do mírně teplých oblastí MT2 a MT9 s průměrnými ročními srážkami 800-1000 mm a teplotami 7-8⁰ C.

Biogeograficky náleží horní část povodí Tyry do Beskydského biogeografického regionu, který je součástí Západokarpatské biogeografické podprovincie. Z hlediska regionálně fytogeografického členění se jedná o fytogeografický obvod Karpatské oreofytikum. V této horské části převládají geobiocenózy 5. jedlo-bukového vegetačního stupně, v nejvyšších polohách přecházející do 6. smrko-jedlo-bukového stupně. Geobiocenózy 4. bukového vegetačního stupně se vyskytují pouze v dolních částech svahů. Z trofických řad a meziřad převládají mezotrofní řada B a oligotrofně-mezotrofní meziřada AB. Dolní část povodí je součástí Podbeskydského bioregionu, leží v kontaktní zóně Západokarpatské a Polonské biogeografické podprovincie. Převládá zde 3. dubo-bukový vegetační stupeň, mezotrofní řada B a  4. zamokřená hydrická řada.

V pramenném úseku  (ř. km 13,120 – 11,00) protéká Tyra úzkým zaříznutým údolním dnem tvaru V, typickým pro karpatské bystřiny.  Příbřežní pásmo tvoří kontaktní skupiny typů geobiocénů bází přilehlých svahů, náležejících do 5. jedlo-bukového vegetačního stupně. Zhruba na 11,00 ř. km se začíná údolní dno rozšiřovat, vytváří se úzká akumulační niva a biocenózy přecházejí plynule do 4. bukového vegetačního stupně Tyra 4. V potoční nivě  převažují javoro-jasanové olšiny vyššího stupně (Fraxini-alneta aceris superiora),  pouze ostrůvkovitě se vyskytují vlhčí jasanové olšiny vyššího stupně (Fraxini-alneta superiora). Potoční niva se dále postupně rozšiřuje, v oblasti řkm 8,50 přecházejí biocenózy do 3. dubo-bukového vegetačního stupně Tyra 3. Dále pokračují javoro-jasanové olšiny nižšího stupně (Fraxini-alneta aceris inferiora) a  vlhčí jasanové olšiny vyššího stupně (Fraxini-alneta inferiora). Dosti časté jsou roztroušené fragmenty geobiocenóz vývojových stádií vrbin vrby křehké nižšího stupně (Saliceta fragilis inferiora) na štěrkových náplavech.

Pouze v pramenném úseku protéká Tyra typickou lesní krajinou Moravskoslezských Beskyd. Další úseky jsou ovlivněny  nejprve nesouvislou venkovskou zástavbou obce Tyra a souvislejší zástavbou Oldřichovic. Dolní tok leží v antropicky silně ovlivněné urbanizované průmyslově-sídelní krajině Třince. V tomto úseku je koryto napřímené, břehy prudce svažité až kolmé, místy je tok kanalizovaný, břeh tvoří betonová nebo kamenná zeď. Pravobřežní část nivy v řkm 0,0 – 2,0 tvoří škvárový násyp odpadní haldy železáren. V příbřežním pásmu  se  vyskytují invazní neofyty netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) a křídlatka (Reynoutria sp.), nejhojněji v urbanizované krajině. Horní část povodí Tyry leží v Chráněné krajinné oblasti Beskydy.

Mapy TPE s vkreslenými typy geobiocénů doprovodné vegetace

3. Přehled významných stromů

Levý břeh:

ř. km  2,55; vrba červenavá (Salix x rubens), obvod 285 cm, výška 25 m.

ř. km  2,75; vrba červenavá (Salix x rubens), obvod 250 cm, výška 25 m

ř. km 2,80;  vrba lýkovcová (Salix daphnoides), obvod 230 cm, výška 4-5 m, prastarý ořezaný pahýl kmene s hnilobou, který obráží.

ř. km  3,25 - 3,30; 3 x olše šedá (Alnus incana), obvod 120, 150, 240 cm, výška 21, 24, 27 m.

ř. km  3,68;  bříza bělokorá (Betula pendula), obvod 200 cm, výška 25 m.

ř. km  3,72;  olše šedá (Alnus incana), obvod 140 cm, výška 22 m.

ř. km  3,78 - 3,79;  2 x olše šedá (Alnus incana), obvod 120, 125, výška 20 m.

ř. km  5,27;  olše šedá (Alnus incana), obvod 135 cm, výška 19 m

ř. km  7,50;  olše lepkavá (Alnus glutinosa), obvod 280 cm, výška 20 m.

ř. km  9,60;  vrba lýkovcová (Salix daphnoides), obvod 105 cm, výška 10 m.

Pravý břeh:

ř. km 2,45 – 3,80; alej silných olší šedých (Alnus incana) a olší lepkavých Alnus glutinosa  Mohutný jedinec olše šedé (Alnus incana) na samém konci úseku.

ř. km 3,80 – 5,50;  za jezem 2x mohutný topol černý (Populus nigra), v lesních porostech silné olše lepkavé (Alnus glutinosa), Za mostem na ř. km 4,800 silný jedinec olše lepkavé (Alnus glutinosa).

ř. km 5,35;  jilm horský (Ulmus glabra), obvod 420 cm, výška 35 m, trošku chycený grafiózou; a památný strom dub letní (Quercus robur), obvod 565 cm, výška 35 m.

ř. km 7,05 – 7,86; jeden silný jedinec jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a jeden silný jedinec javor mléč (Acer platanoides).