M o r á v k a

říční kilometr: 0,000 – 29,240

Obsah :

1. Rámcová charakteristika přírodních a socioekonomických podmínek

2. Přehled ekologicky významných segmentů krajiny  

3. Přehled významných stromů

4. Přehled výskytu chráněných živočichů (mihulovců, ryb, ptáků, savců, korýšů a měkkýšů)

Zpracovali :

Jan Štykar, Ing., Dr.

Petr Maděra, Ing., Dr.

Bohumír Lojkásek, Doc., RNDr., CSc.

Zdenek Ďuriš, Doc., RNDr., CSc.

Brno  2001

Ostrava 2005

Ostrava 2005

1. Rámcová charakteristika přírodních a socioekonomických poměrů

Morávka pramení na severní straně pod kótou Sulov na Bílém Kříži v nadmořské výšce 865 m. a protéká Beskydy severním a posléze severozápadním směrem a přibírá pravostranné přítoky Nytrová a Slavíč (na vodní nádrži); pod Beskydami do ní ústí největší přítok – levostranná Mohelnice. Za poslední beskydskou výspou – Čupelem je propojena přivaděčem s Lučinou, do níž je odváděna část jejího průtoku. Ve Starém Městě u Frýdku ústí zprava do Ostravice v nadmořské výšce 293m. Celková délka toku činí 29,24 km km (resp. 30,9 km dle Vlčka), povodí má plochu 149,3km², průměrný průtok u ústí činí 3,73m³.s^-1 . Povodí leží v oblasti dosti až velmi vodné, s retenční schopností v horní části povodí velmi malou, níže malou, odtok je silně rozkolísaný, s velmi vysokými hodnotami koeficientu odtoku. Vodní nádrž Morávka se nachází mezi 18,75 – 21,1 km a tento úsek nebyl mapován.

Horní část povodí náleží Lysohorské hornatině Moravskoslezských Beskyd – pramenná část v Zadních horách, dále tok pokračuje mezi Lysohorskou a Ropickou rozsochou; jedná se o členité hornatiny flyše Západních Karpat. Užší střední část povodí se nachází v Lysohorském podhůří Podbeskydské pahorkatiny, za přivadečem do Lučiny, a dolní část povodí náleží Frýdecké pahorkatině Třinecké brázdy. Tyto brázdy mají kvartérní strukturu náplavových kuželů podhůří. Geologické podloží tvoří v horní části povodí v Beskydech střední křída - flyšový vývoj s proměnlivým podílem pískovců a jílovců, na okraji Beskyd jílovcovo-slínovcový až flyšový vývoj spodní křídy, v pahorkatině pod horami se nachází nivní uloženiny holocénu - fluviální štěrkopískové terasy a spraše a sprašové hlíny anebo místy části flyšového vývoje. Potenciální eroze půdy rychle vzrůstá směrem k pramenu.

Klimaticky se jedná o chladné oblasti (nejvyšší polohy kolem pramene oblast CH1) – zejména oblast CH4 s přechodem CH7 před ústím Mohelnice, dále pokračuje mírně teplá oblast, a to MT2 ještě pod vlivem hor, v podhůří oblast MT9 a u vlastního ústí do Ostravice ještě teplejší oblast MT10. Blízké klimatologické stanice vykazují následující hodnoty: Frýdek-Místek – průměrná roční teplota vzduchu 8,2 ⁰C, roční srážkový úhrn 911 mm; Morávka, Horní Morávka - průměrná roční teplota vzduchu 6,6 ⁰C, roční srážkový úhrn 1370 mm.

Biogeograficky náleží horní část povodí Morávky do Beskydského bioregionu Západokarpatské biogeografické podprovincie a dolní část povodí do Podbeskydského bioregionu, s úzkým přechodným pásem mezi nimi. Fytogeograficky se jedná o obvod Karpatské oreofytikum s fytogeografickým okresem Moravskoslezské Beskydy, podokres Slezské Beskydy a o obvod Karpatské mezofytikum s fytogeografickým okresem Podbeskydská pahorkatina, podokres Beskydské podhůří.

V mapovaném příbřežním pásmu převládá 3. vegetační stupeň Morávka 3 až po km 21,55; dále se již horská údolí svírají tak, že vegetace 4. stupně opanovává i zde již úzkou nivu toku Morávka 4. Vlastní pramenná část toku za km 28,3 se nachází v 5. vegetačním stupni, avšak tady niva není vyvinuta a k toku bezprostředně přiléhají geobiocenózy kontaktních strání. Z hlediska trofických řad v povodí převládají řada B – mezotrofní  a AB – oligo-mezotrofní.

Geobiocenologickou strukturu příbřežního pásma lze charakterizovat následovně: dle zastoupení skupin typů geobiocénů (stg) v mapovaném příbřežním pásmu lze tok rozdělit na následující části: 0,0-6,0 km: střídají se stg jasanové olšiny s stg javoro-jasanové olšiny, převládá však sušší skupina tj. javoro-jasanové olšiny; 6,0-7,4 km tok se zahloubil a protéká stísněnou částí pahorkatinného údolí („Profil Morávky“) a i do mapovaného pásma zabíhají kontaktní skupiny typů geobiocénů; 7,4-16,5 km převládá stg jasanové olšiny nad stg javoro-jasanové olšiny; 16,5-23,4 naprosto převládá stg javoro-jasanové olšiny (pod i nad vodním dílem Morávka); od 23,4 km po pramen tok teče těsným horským údolím, kde dominujícími skupinami typů geobiocénů jsou kontaktní skupiny (vůdčí hydrické řady) na přiléhajících svazích. Až po 17,0 km se tvoří náplavy, na nichž se vyvíjí geobiocenózy stg vrbiny vrby křehké.

Krajina části povodí, nacházející se v Podbeskydské pahorkatině, je zemedělského charakteru s menšími lesy a lesními pruhy kolem vodních toků (to se týká i samotné Morávky); jen malá část před ústím do Ostravice se nachází v městské zástavbě. Část toku v Beskydech za Raškovicemi kolem Pražma až k obci Morávka má obdobný charakter (lesní pruh v nivě kolem toku); obcí Morávka tok prochází vesnickou zástavbou a za vodním dílem již teče v sevřeném horském údolí bez větší či souvislejší  (byť roztroušené) zástavby. Horní část povodí je s vysokou lesnatostí, lesy mají však povětšinou změněnou dřevinnou skladbu ve prospěch smrku. Kaňonovité údolí u Frýdku („Profil Morávky“) se zahloubeným tokem je zajímavé modelací terénu; kolem Skalice a Nošovic („Skalická Morávka“ s výskytem židoviníku – Myricaria germanica) tok místy volně meandruje. Všechna tato místy skýtají podmínky pro výskyt řady živočišných i rostlinných druhů a jejich společenstev. Od konce městské zástavby Frýdku až po obec Morávku se kolem toku nachází víceméně nepřerušený pás nezastavěné krajiny, porostlý zejména lesy, široký až několik stovek metrů. Horní část povodí se nachází v Chráněné krajinné oblasti Besykydy. Nachází se zde Zvláště chráněná území „Skalická Morávka“ a „Profil Morávky“.

Mapy TPE s vkreslenými typy geobiocénů doprovodné vegetace

1. „Profil Morávky“  - ř.km 2,02 - 3,50

První dvě třetiny úseku chráněné území – profil toku, zahloubeno v matečné hornině (uměle vyvolané lidskou činností) – v současnosti spontánně meandrující hluboce zahloubený tok. Lesní porosty Tilia cordata (lípa srdčitá), Acer pseudoplatanus (javor klen), Ulmus laevis (jilm vaz), ale i Alnus incana (olše šedá), Populus tremula (topol osika), Salix fragilis (vrba křehká), vlastní soutěska za 2,5km, kolem les, sestupující Alnus incana (olše šedá). Povrch je zprohýbán, na náplavech v řečišti se již rozvíjí vegetace – z dřevin olšový nálet, v lese se také vyskytují Quercus robur (dub letní), Carpinus betulus (habr obecný), Fraxinus excelsior (jasan ztepilý), Acer pseudoplatanus (javor klen). Koryto zahloubeno v hlinito-oblázkových březích, dno kamenité, výchozy podložní horniny, soutěska vymodelovaná ve vrstvách jemně vrstevnaté břidlice. Lesní porosty různého věku a druhově-prostorové výstavby. Na konci úseku opět lesní porosty pokračují – Quercus robur (dub letní), Fraxinus excelsior (jasan ztepilý), Acer platanoides (javor mléč), Alnus incana (olše šedá), Viburnum opulus (kalina obecná), Swida sanguinea (svída krvavá), také Alnus glutinosa (olše lepkavá), výjimečně Pinus sylvestris (borovice lesní), břeh stupňovitý, zpevněný.

2. „Skalická Morávka“ - ř.km 6,80 - 9,90

Celý úsek je ojedinělý nejenom přítomností bohaté populace Salix eleagnos (vrba šedá), ale zejména přírodními sukcesními pochody na povodňových náplavech pro ČR v neobyčejném rozsahu. Úsek je znám jako biotop v ČR kriticky ohroženého druhu Myricaria germanica (židoviník německý). Z těchto důvodu si úsek zasluhuje ochranu. Na km 7,0 spatřen skorec, na km 7,35 mohutná osmikmenná Salix purpurea (vrba nachová), na km 7,4 statná Salix eleagnos (vrba šedá) a opět skorec, na km 7,45 další statná Salix eleagnos (vrba šedá), na km 8,55 volavka popelavá. Na pravém břehu na km 8,25 mohutná Salix purpurea (vrba nachová).

Levý břeh:

úsek č. 3;  výskyt jilmu vazu      

úsek č. 4;  výskyt jilmu vazu      

ř.km 6,40; na svahu cca 30 m nad řekou mohutná bříza bělokorá (Betula pendula), obvod kmene 214 cm, výška 25 m

ř.km 7,35; vrba nachová (Salix purpurea), v 7,0 m, osmikmenný statný keř, obvod nejtlustšího kmene 45 cm

ř.km 7,40;  vrba šedá  (Salix eleagnos) o 85 cm, v 10 m

ř.km 7,45;   vrba šedá (Salix eleagnos) o  95 cm, v 12 m, kmen přímý, průběžný

ř.km 11,55; mohutná vrba šedá (Salix eleagnos), o 68 cm, v 9 m, jednokmenný, přímý, mladý exemplář

úsek č. 12;  výskyt vrba šedá (Salix eleagnos)

úsek č. 13;  v úseku výskyt vrby šedé (Salix eleagnos)

ř.km 14,70 statní jedinci olše lepkavá (Alnus glutinosa)

ř.km 15,20;  výskyt topolu černého (Populus nigra)

ř.km 15,40;  výskyt starších exemplářů vrby křehké (Salix fragilis)

úsek č. 14;   hojný výskyt vrby šedé (Salix eleagnos)

ř.km 16,20;  silný jedinec topolu černého (Populus nigra)

ř.km 16,29;  silnější jedinec vrby šedé (Salix eleagnos)

ř.km 16,40;  dva silní jedinci topolů černých (Populus nigra)

ř.km 16,65;  výskyt vrb šedých (Salix eleagnos); několik silnějších exemplářů

Pravý břeh:

ř.km 5,95;  statná bříza bělokorá (Betula pendula), o 192 cm, v 23 m

ř.km 6,00;  mohutný jilm vaz (Ulmus laevis), o 237 cm, v 28 m

ř.km 6,73;  statná vrba košíkářská (Salix viminalis), o 172 cm, v 14 m, dutý kmen

ř.km 7,25;  vrba nachová (Salix purpurea), v 6,5 m, o 65 cm

ř.km 13,85;  mohutná vrba šedá (Salix eleagnos), o 80 cm, v 8 m