1. Rámcová charakteristika přírodních a socioekonomických podmínek

Černý potok (Bruntálský) pramení v Podlesí na severo-západním úpatí Skaliska  v nadmořské výšce 740 m, tok má celkovou délku  20,21 km, plocha povodí činí 109,2 km². Ústí zleva do Moravice v údolní nádrži Slezská Harta v nadmořské výšce 497 m, průměrný průtok u ústí činí 1,01 m³.s^-1. Hydrologické charakteristiky povodí Černého potoka se mění od pramenného úseku směrem po toku. Horní část povodí leží v oblasti velmi vodné, střední v dosti vodné a dolní leží ve středně vodné oblasti. Retenční schopnost je malá, odtok zprvu slabě, posléze středně a na dolním toku velmi silně rozkolísaný, koeficient odtoku je v pramenném úseku vysoký, ve zbylé části povodí dosti vysoký. Ve správě Povodí Odry je celý tok od pramene k ústí. 

Povodí  Černého potoka leží na rozhraní Hrubého a  Nízkého  Jeseníku. Pramenný úsek je situován ve Vrbenské vrchovině, budované krystalickými horninami, především rulami a migmatity. Převážná část povodí náleží Bruntálské vrchovině, tvořené převážně devonskými a  spodnokarbonskými břidlicemi a drobami. Zvláštností jsou vložky devonských a jižně od Bruntálu i pleistocenních vulkanitů. Střední část toku protéká tektonicky predisponovanou Bruntálskou kotlinou s plochým dnem. Z půdních typů  převažují kyselé až silně kyselé kambizemě typické, v méně členitém reliéfu doprovázené primárními pseudogleji na polygenetických hlínách, na vulkanitech vznikly kambizemě eutrofní, severně od Bruntálu se vyskytují i mělčí rašelinné organozemě. V potoční nivě směrem po toku přecházejí gleje do fluvizemních půd. Půdy v převážné části povodí jsou málo ohrožené erozí, intenzita potenciální eroze půdy proudící vodou leží v intervalu 0,11 - 0,50  mm za rok, v Bruntálské kotlině je ještě menší (do 0,10 mm). Klimatické poměry charakterizuje poloha na pomezí chladné oblasti CH7 (horní část povodí) a mírně teplé oblasti MT2. Průměrné roční teploty se pohybují okolo 6 ⁰C (Bruntál 6,2 ⁰C), srážky činí 700-800 mm.

Pramenný úsek povodí Černého potoka leží v přechodné zóně Jesenického a Nízkojesenického biogeografického regionu, zbylá část  náleží  do  Nízkojesenického bioregionu.  Z hlediska regionálně fytogeografického členění se jedná o fytogeografický okres Jesenické podhůří, náležející do obvodu Českomoravské mezofytikum. V povodí převažuje 4. bukový vegetační stupeň Černý potok 4, ve vyšších polohách přecházející do horského 5. jedlo-bukového stupně Černý potok 5. Z trofických řad a meziřad převažuje oligotrofně-mezotrofní meziřada AB. Kromě převažující  3. normální hydrické řady mají významný podíl i geobiocenózy 4. zamokřené řady na oglejených půdách.  

Geobiocenózy mapovaného příbřežního pásma Černého potoka byly zařazeny do 4. bukového vegetačního stupně, pouze v pramenné části, zhruba od řkm 16,00 v nadmořské výšce 650 m plynule přecházejí do 5. jedlo-bukového stupně. Na typických glejích a fluvizemích potoční nivy se střídají jasanové olšiny vyššího stupně (Fraxini-alneta superiora) se suššími javoro-jasanovými olšinami vyššího stupně (Fraxini-alneta aceris superiora) s hlouběji položenou hladinou podzemní vody. Ve střední části toku místy na náplavech vznikají nemapovatelné fragmenty vrbin vrby křehké vyššího stupně (Saliceta fragilis superiora). V pramenné části toku je potoční niva velmi úzká, v příbřežním pásmu převažují kontaktní biocenózy bází přilehlých mírných svahů. 

Černý potok protéká typickou zemědělsko-lesní krajinou s mozaikou polí, luk a lesů se změněnou dřevinnou skladbou, převážně smrkových porostů. V posledním období se zvětšuje plocha  postagrárních lad, ponechaných přirozenému sukcesnímu vývoji. Nivní biocenózy jsou ovlivňovány městskou zástavbou Bruntálu a místy souvislejší, místy rozvolněnou vesnickou zástavbou  Starého Města, Nové Vésky a Podlesí. Přírodě blízký až přirozený charakter mají nivní biocenózy v úsecích, kde potok přirozeně meandruje v zatravněné potoční nivě a je lemován takřka souvislými břehovými porosty (jako ekologicky významný segment krajiny byl vybrán úsek ř.km 6,83 – 7,9). Ekologicky velmi hodnotná i esteticky působivá je celá horní část toku od ř.km 11,86 až k pramenu.

Mapy TPE s vkreslenými typy geobiocénů doprovodné vegetace

2. Přehled ekologicky významných segmentů krajiny

Levý břeh:

ř.km 6,83 – 7,90;  pěkný břehový porost stromovitý (Salix fragilis (vrba křehká)), louky, zachovat scénérii, tok meandruje

ř.km 11,86 – 20,21;  pěkné břehové a doprovodné porosty, podhorská a horská krajina s loukami, pastvinami, lady, lesy, včetně roztroušené zástavby. Pěkné scenérie.

Pravý břeh:

ř.km 6,83 – 7,89; pěkný břehový porost zejména stromů Salix fragilis (vrba křehká), zapojené, louky, zachovat scenérii, tok meandrující

ř.km 11,86 – 20,21; pěkné břehové a doprovodné porosty, podhorská a horská krajina s loukami, pastvinami, lady, lesy, včetně roztroušené zástavby. Pěkné scenérie.

Levý břeh:

ř.km 4,50; 2x mohutný jedinec lípa malolistá (Tilia cordata) (jedna dvoják od 3,5m, druhá s pěknou korunou), 1x silný jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) (dvoják v 1,5m)

ř.km 17,0; mohutný jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) těsně u silnice

Pravý břeh:

ř.km 4,00; hned za železničním mostem silný jedinec vrba červenavá (Salix x rubens)

ř.km 6,20 –6,30; 3x mohutný topol černý (Populus nigra) + mohutné lípy malolisté (Tilia cordata)

ř.km 6,30; mohutná vrba křehká (Salix fragilis)

ř.km 7,95; mohutný jedinec topol černý (Populus nigra) (dole vyvětvený) na vyvýšenině 50m od toku

ř.km 9,00; 2x silný jedinec topol černý (Populus nigra) (kratší silný kmen) v části

ř.km 9,65; vrba křehká (Salix fragilis) mohutná dole větvená ze začátku úseku