Podolský potok pramení v Jelení studánce na jižních svazích Jeleního hřbetu  ve výšce 1345 m n.m., tok má celkovou délku 20,5 km a plochu povodí 81,1 km². Ústí zprava do Moravice u Velké Šťáhle v nadmořské výšce 540 m, průměrný průtok u ústí činí 1,20 m³.s^-1. Pramenná část povodí Podolského potoka leží v nejvodnatější oblasti, přecházející po toku do velmi a dosti vodné oblasti, mapovaný úsek leží ve  středně vodné oblasti.  Převážná část povodí má dobrou retenční schopnost, mapovaný úsek se vyznačuje malou retenční schopností. Odtok je v horní části toku vyrovnaný, v dolní málo rozkolísaný. V pramenné části povodí je koeficient odtoku nejvyšší, níže se mění na vysoký, ještě ve střední a dolní části je dosti vysoký. Mapována  byla dolní část toku od ř.km  6,215 v Rýmařově po ústí.

Horní část povodí  Podolského potoka leží v členitém reliéfu Pradědské hornatiny, budované krystalickými horninami, především rulami, kvarcity, fylity a svory, dolní v Bruntálské vrchovině, tvořené převážně devonskými a spodnokarbonskými břidlicemi a drobami. V mapovaném úseku tvoří Podolský potok hranici mezi  geomorfologickými okrsky  Moravická vrchovina  (severní část povodí) a Břidličenská pahorkatina (jižní část) s mírně zvlněným až členitým reliéfem se zaoblenými hřbety a široce rozevřenými údolími. Na nadmořské výšce a reliéfu je závislá i mozaika půdních typů. V nejvyšších polohách převažují typické horské podzoly, na které navazují rezivé podzoly kambizemní (kryptopodzoly), ve střední a dolní části povodí převažují kyselé až silně kyselé kambizemě typické, v méně členitém reliéfu doprovázené pseudogleji na polygenetických hlínách. Dosti velkou plochu v horní části povodí zaujímají organozemě rašeliniště Skřítek, přispívající k vyrovnanosti odtokových poměrů. V nivě Podolského potoka v mapovaném úseku převládají typické gleje. Půdy jsou v horní části povodí velmi silně ohrožené erozí, v mapovaném úseku je ohrožení malé, intenzita potenciální eroze půdy proudící vodou leží v intervalu 0,11 - 0,50  mm za rok. Celé povodí  náleží do chladné klimatické oblasti, směrem po toku se postupně střídají klimatické oblasti CH4, CH6 a CH7. Klima je tedy chladné, srážky v horní části povodí převyšují 1000 mm ročně. Vodnatost toku ovlivňují i horizontální srážky, které v celém povodí převyšují intercepci.

Biogeograficky náleží horní polovina povodí Podolského potoka do Jesenického biogeografického regionu, dolní do Nízkojesenického biogeografického regionu.  Z hlediska regionálně fytogeografického členění se jedná o fytogeografický okresy Hrubý Jeseník z obvodu České oreofytikum a Jesenické podhůří, náležející do obvodu Českomoravské mezofytikum. V povodí Podolského potoka se vyskytují všechny lesní horské vegetační stupně střední Evropy, od 5.jedlobukového po 8.klečový (v Hrubém Jeseníku v chorologické variantě bez výskytu Pinus mugo). Z trofických řad a meziřad je převažuje oligotrofní řada A a oligotrofně-mezotrofní meziřada AB. Ekologicky i biogeograficky je významný výskyt geobiocenóz 6.rašeliništní hydrické řady. 

Horský ráz povodí ovlivňuje i geobiocenózy mapovaného úseku Podolského potoka, zařazené do 4.bukového vegetačního stupně Podolský potok 4. Na typických glejích potoční nivy  převažují jasanové olšiny vyššího stupně (Fraxini-alneta superiora), podstatně menší plochu zaujímají sušší javoro-jasanové olšiny vyššího stupně (Fraxini-alneta aceris superiora) s hlouběji položenou hladinou podzemní vody.  Horní část povodí je situována v typické lesní krajině Hrubého Jeseníku se souvislými komplexy  lesních porostů, ovlivněnými dlouhodobým smrkovým hospodářstvím, tato část povodí leží v CHKO Jeseníky. V dolní části povodí je zemědělsko-lesní krajina s vysokým podílem trvalých travních porostů. Mapovaný úsek začíná v segmentu urbanizované sídelní krajiny Rýmařova, kde je přerušena souvislost biokoridoru vodní a mokřadní bioty. V celém mapovaném úseku je niva Podolského potoka ohraničena levobřežní silnicí a pravobřežní železniční tratí. V částech úseku mimo zastavěné území Jamartic a Rýmařova má Podolský potok a lemové nivní biocenózy přírodě blízký až přirozený ráz a některé segmenty zasluhují zvýšenou péči a ochranu. Koridorový efekt biocenóz Podolského potoka potvrzuje v mapovaném úseku výskyt horských druhů s těžištěm výskytu ve vyšších vegetačních stupních. Z horských keřů se vyskytují zimolez černý (Lonicera nigra) a růže alpská (Rosa pendulina), z bylin udatna lesní (Aruncus vulgaris), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) a kokořík přeslenitý (Polygonatum verticilatum). Roztroušeně se vněkterých úsecích vyskytují invazní neofyty netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) a křídlatka (Reynoutria sp.), jejíž ohniska by bylo třeba včas likvidovat.

Mapy TPE s vkreslenými typy geobiocénů doprovodné vegetace

Levý břeh:

ř.km 0,36 – 1,65; meandrující tok, v nivě louky, lada, porosty břehové, doprovodné, lesní pruhy, zejména olše lepkavá (Alnus glutinosa) a vrba křehká (Salix fragilis)

ř.km 2,50 – 4,40; meandrující tok, louky, lada, lesní pruhy. Přírodovědně i esteticky hodnotné.

Pravý břeh:

ř.km 0,36 – 1,90; louky, lada, břehové porosty, lesní pruhy.

ř.km 2,35 – 3,55; meandrující tok, louky, lada, lesní prosty.

Levý břeh:

úsek č. 5;  olše lepkavá (Alnus glutinosa) – silné exempláře

úsek č. 6; vrba křehká (Salix fragilis) - jeden jedinec velmi mohutný, ve výšce 2 m rozdvojený

Pravý břeh:

ř.km 5,00; olše lepkavá (Alnus glutinosa) – silní jedinci

ř.km 5,10; vrba křehká (Salix fragilis) – silný jedinec

4. Přehled výskytu chráněných živočichů (ryb, mihulovců, ptáků, savců, korýšů, měkkýšů)