|
||||||
|
|
D.1. Stav ochrany před povodněmi a vodního režimu krajiny 
D.1. Stav ochrany před povodněmi a vodního režimu krajinyPřed rozborem problematiky, zabývající se vlastní ochranou před povodněmi a vodním režimem krajiny, je třeba doplnit všeobecnou charakterizaci oblasti povodí o některé aspekty. V této kapitole je třeba vystihnout specifičnost srážko-odtokových poměrů, osvětlit typy a druhy povodní, které v podmínkách oblasti převládají, charakterizovat variační rozpětí hydrologických poměrů. Dále je nutno rozvést zvláštnosti poměrů vodní eroze, splaveninového a plaveninového režimu oblasti, zmapovat dosah melioračních opatření (odvodnění a závlahy), které v minulosti byly v oblasti prováděny a vytipovat místa s urychleným odtokem a nedostatečnou mírou akumulace na základě prostředků a nástrojů geografických informačních systémů. Je vhodné rovněž shromáždit i základní informace o místech omezujících průtočnost koryt vodních toků a údolních niv. Protože prvořadým cílem prevence ochrany před povodněmi je především snížit ohrožení obyvatel nebezpečnými účinky povodní a omezit ohrožení majetku, kulturních a historických hodnot, musí se i blíže upřesnit vymezení zastavěných území nechráněných nebo nedostatečně chráněných před povodněmi a alespoň orientačně stanovit rozsah počtu ohrožovaných obyvatel. Jako východisko pro zhodnocení úrovně ochrany před škodlivými účinky vod v podobě sucha je nutno rovněž charakterizaci poměrů doplnit o popis stavu vodohospodářské bilance v celé oblasti a poukázat na okolnosti při prevenci před negativními důsledky suchých období.
D.1.1. Srážko-odtokové charakteristiky územíV oddíle zabývajícím se ochranou před povodněmi je třeba v úvodu se zmínit o charakteru těchto povodní a o hlavních rysech jejich režimu. Přirozené povodně lze podle vzniku celkově rozdělit do tří skupin. Do:
D.1.1.1. Povodně způsobené oblevoujsou podmíněny stavem sněhové pokrývky, půdy a ledových jevů na řekách a nastává nástupem vyšších teplot, případně i v kombinaci se srážkami. K tomuto typu náleží značná část povodní jarních, které se v povodí Odry vyskytují relativně méně často a vyskytují-li se, tak významněji na tocích pramenících v Hrubém Jeseníku a v jeho podhůří. Relativně malý výskyt významnějších zimních povodní je způsoben menším vlivem jihozápadních povětrnostních situací, které jinak způsobují tání sněhu především v Čechách a na Českomoravské vrchovině, ale v oblasti severní Moravy a Slezska se tolik neprojevují. U Beskyd pak příznivě působí jejich přirozená severo-jižní konfigurace, způsobující převážně postupné a rovnoměrné odtávání sněhové pokrývky.
D.1.1.2. Povodně z místních srážekpostihují převážně menší oblasti, vyvolává výrazné strmé povodňové vlny na menších tocích a mívá především lokální charakter. Výskyt tohoto typu povodní z přívalových srážek je možný kdekoliv v oblasti povodí Odry, přičemž častější a svými projevy nebezpečnější mohou tyto povodně být v horských a podhorských oblastech vlivem výstupných vzdušných proudů, podmíněných orografií, a vlivem větší sklonitosti území. Z poslední doby byl v extrémní podobě tento typ zaznamenán například v květnu 1996 na přítocích řeky Opavy na Bruntálsku (postihl tehdy zvláště povodí Čižiny a Zátoráčku) a zvláště pak v červnu 2009 v prostoru Moravské Brány v povodí Luhy (Jeseník n/Odrou, Bělotín), v povodí Jičínky (Nový Jičín-Žilina, Životice u Nového Jičína), v povodí Husího potoka a v podhůří Rychlebských hor na tocích gravitujících do Polska do Kladské Nisy (Skorošice, Vlčice).
D.1.1.3. Povodně z regionálních srážekS výrazně letním režimem jsou typické pro oblast Odry s přítoky a dané navíc návětrným efektem Jeseníků a Beskyd při severních a severovýchodních povětrnostních situacích s postupem tlakových níží po tzv. dráze Vb. V oblasti povodí Odry jsou více jak z 90 % případů příčinou významných povodní tohoto typu analogicky vzniklé cyklonální situace nad územím střední Evropy a obdobný stav byl také příčinou i největší povodně, která se za soustavnou dobu hydrometeorologického pozorování v povodí Odry (od přelomu 19. a 20. století) kdy vyskytla, povodně v roce 1997, kdy střed cyklony postupoval ze severní Itálie přes Českou republiku k severovýchodu. Hlavní rysy hydrologického režimu oblasti povodí jsou charakterizovány měřicími stanicemi na vějíři hlavních přítoků oblasti (viz tab. TD.1.1), z nichž pět nejvýznamnějších je sledováno od r. 1896, jedna (Olše ve Věřňovicích) pak od r. 1925. K transformacím povodňových vln v povodí Odry přispívají v posledních 40 letech údolní nádrže situované v prostoru Moravskoslezských Beskyd a Nízkého Jeseníku. Povodňový režim oblasti charakterizují hodnoty N-letých průtoků a poměry hodnot Q100/Qa pro zmíněných 6 stanic. Údaje jsou obsahem následující tabulky. N-leté průtoky jsou v jednotlivých vodoměrných stanicích odvozeny za celé období pozorování, rozložení stanic je zřejmé ze situačního schématu oblasti s vyznačením jejich umístění. Charakteristiku hydrologického režimu dokreslují hydrogramy vybraných významných povodňových událostí v přílohách k této kapitole, v jejich legendě je uvedeno datum výskytu kulminace povodňového průtoku v některých těchto stanicích. Tab D.1.1 Hodnoty N-letých průtoků a poměru Q100/Q1 pro vybrané vodoměrné stanice Uvedená tabulka a hydrogramy některých významných povodní, které se vyskytly v závěrových profilech hlavních řek povodí, tj. Odry, Opavy, Ostravice a Olše (viz příloha TD 1.1b), celkově dokreslují srážko-odtokovou charakteristiku dané oblasti. Obr. 1.1 Oblast povodí Odry s vyznačením vybraných vodoměrných stanic V další tabulkové příloze TD 1.1a jsou uvedeny všechny průtokové charakteristiky pro jednotlivé vodní útvary, poměr průtoků Q100/Qa je vyjádřen v mapové příloze MD 1.1. Srážko - odtokové poměry oblasti povodí jsou rovněž charakterizovány režimem odtokových poměrů za sucha. Jejich období se projevují v podstatně delších časových úsecích, nikoliv v řádu hodin a dnů, ale týdnů a měsíců, jak to ukazují záznamy z posledních asi 20 let, které se v oblasti povodí Odry vyskytly. Jedná se o stavy v letech 1992 –1993, 2003 a 2007, dokumentované pro hlavní profily oblasti přílohou TD 1.1c (vztaženo k mezním hodnotám M-denních nízkých průtoků). Všechny tyto zaznamenané nízké průtoky jsou s ovlivněním údolními nádržemi vodohospodářské soustavy povodí Odry, od r. 1996 fungující v kompletní současné sestavě. Přílohy:
D.1.2. Vodní eroze, plaveninový a splaveninový režimZ metodického pohledu lze rozlišovat mnoho druhů eroze podle různých kritérií, např. podle časového hlediska (historická, současná), podle intenzity (normální, zrychlená), nebo podle příčiny (vodní, větrná, ledovcová, sněhová, zemní, antropogenní). Zde se věnuje pozornost výhradně erozi vodní, která představuje v našich podmínkách daleko největší podíl veškerých erozních jevů. Vodní eroze je způsobovaná buď tekoucí vodou (srážková, říční, bystřinná), nebo stojatou vodou (v ČR jen jezerní eroze) a podzemní (vnitropůdní, tunelová). Povrchová vodní eroze má řadu forem a lze ji členit na:
Vodní eroze má za následek nejen snižování orniční vrstvy půd, ale i zhoršování jejich fyzikálních a chemických vlastností a zhoršení vodního režimu. Smyvem půdy se dostávají do vodních toků spolu se zemitými částicemi i živiny, které pak vytvářejí potravní bázi různých nežádoucích mikroorganismů, např. sinic. Odhaduje se, že v České republice je ohrožena různými formami vodní eroze cca 1/3 výměry veškeré zemědělské půdy. Pro potřeby plánu oblasti povodí byl vyšetřen rozsah plošné eroze za účelem získat přehled o plochách náchylných k ní a přehled o úsecích vodních toků ohrožených velkým přísunem splavenin. Tím byl získán zdroj informací sloužící v návrhové části plánu ke snížení plošného znečištění, koncentrace dusíku, fosforu a eliminace ztrát půdy. Jako podklad k vyhodnocení posloužily údaje z přehledné mapy odnosu fosforu erozním smyvem do toků v povodích 4. řádu (zpracováno VÚV T.G.M. spolu s FSv ČVUT v roce 2002) s kvantifikací potenciálních ročních ztrát půdy a odnosu fosforu do vodních toků. Vyhodnocení v podrobnosti na vodní útvary je provedeno v tab. TD 1.2a a v mapě MD 1.2a. Plyne z nich, že odnosy jsou nejvíce ohrožovány oblasti na Opavsku v povodí Oldřišovského potoka (VÚ 97), Hvozdnice (VÚ 43), Moravice pod Kružberkem (VÚ 44) a podpovodí Opavy od Moravice po ústí (VÚ 46), na střední Odře pak povodí Bílovky (VÚ 12). Řešení problému plošné eroze je širšího rozsahu a souvisí zejména s péči o hospodářské využití pozemků a jejich celkovou ochranou. Souvisí tak s realizací opatření v rámci komplexních pozemkových úprav v erozí ohrožených územích a v rámci nich pak zvláště s opatřeními v podobě zalesňování zemědělské půdy, zatravňování orné půdy, ošetřování travních porostů, jakož snižování znečištění povrchových a podzemních vod ze zemědělských zdrojů vůbec Tato opatření jsou předmětem návrhu opatření řešených subkap. C.4.14 Výrazným typem eroze je rovněž i eroze říční. Ta ať již jako hloubková nebo boční vede k nestabilitě koryt vodních toků, což v poměrně hustém osídlení oblasti nelze ve většině případů vždy dost dobře připustit. Důvodem zásahů do morfologie koryt vodních toků tedy nebyla vždy jen potřeba ochrany jejich okolního území před přímým zaplavením, ale i nutnost zajistit patřičnou stabilitu území před erozí. V poměrech oblasti povodí Odry se to vždy výrazněji projevovalo na beskydské straně povodí, která je charakteristická větší erozní náchylností z důvodu svojí geologické stavby podloží a sklonitosti území. Z celkové délky kolem 6 tis. km toků říční sítě oblasti povodí Odry bylo hodnoceno přibližně 3 100 km toků všech tří jejich hlavních správců (nad plochu povodí 10 km2) a z této délky je upravena, či jinak morfologicky dotčena asi její polovina (1 487 km - 48 %). Podle účelů, pro něž tyto zásahy do koryt toků bylo třeba v minulosti provádět, důvod stabilizace a eroze - byť někdy jen i z menší části - je registrován ve třech čtvrtinách případů a z nich na dvou pětinách délky (41 %) je důvodem dominantním. Téměř čtvrtina z celkové délky zásahů do sítě toků (23 %) tvoří zásahy v nejhornějších úsecích toků jako hrazení bystřin. V 10 vodních útvarech v nejvyšších partiích oblasti povodí je hrazení bystřin důvodem výhradním. Zde patří i hrazenářské úpravy v povodích údolních nádrží (zejména v Beskydech), kterými se mělo dosáhnout stabilizace horních perimetrů a výrazně omezit přísun splavenin a plavenin do akumulačních prostor nádrží. Sledování splaveninového režimu je součástí péče o stabilitu toků a v oblasti povodí Odry se provádí již po dlouhou dobu. Systematické průzkumy splavenin během období let 1960 až 2000 pokryly prakticky celou síť hlavních toků v povodí a staly se základem návrhu zásadního řešení stability jejich podélných profilů. Byly i základním východiskem pro koncepci většiny návrhů úprav odtokových poměrů, řešících nejen protierozní opatření, ale ochranu před povodněmi jako celek. Všechny provedené zásahy do koryt toků z důvodu jejich stability je do budoucna třeba udržet v řádné funkci a v případě jejich výrazného poškození - ať již z důvodu odepsání základních fondů, nebo zničení následkem výrazného překročení návrhových parametrů extrémními povodněmi - je třeba je obnovovat. Nová opatření by měla být pouze doplňková, a to pouze tam, kde tomu odpovídá i program opatření řešící i otázky povodňové ochrany (srovnej D.4.2.). Revitalizace úseků toků zcela do původního stavu nebudou ve většině případů, kde je výrazným účelem zásahu do jejich morfologie stabilizace před erozí, vesměs možné, pokud nepomine základní důvod této ochrany. Určité možnosti pro zpřírodnění úseků toků ve prospěch jejich celkového ekologického stavu mohou v těch úsecích, kde stabilizovaný stav je nutno udržet, skýtat jen tzv. revitalizace měkké, při nichž základní parametry, jako je linie vinutí trasy a sklonové poměry budou muset být zachovány. Možnosti revitalizace říčních úseků jsou jinak obsahem subkapitoly C.4.13. Údaje o říční erozi jsou obsaženy v tabulce TD 1.2b a reakci na ni v podobě podílu úprav toků v mapové příloze MD 1.2b. Přílohy:
D.1.3. Odvodnění pozemkůUrčitou informaci o stavu povrchu reliéfu a o jeho retenční schopnosti ve vztahu k odtokovým poměrům může poskytovat i znalost rozsahu ploch odvodněných pozemků. Co se týče vlivu systematického odvodnění velkých ploch zemědělské půdy na srážko-odtokové vztahy, ten byl v minulosti často označován za příčinu zvětšování povodňových průtoků ve vodních tocích. Podle současných poznatků není toto ovlivňování nijak významné a ani tak jednoznačně negativní. Z šetření, provedeného v oblasti povodí v poslední době (Zpráva ČHMÚ o „Vyhodnocení povodňové situace v červenci 1997“, týkající se vlivu drenážních systémů v povodí Hvozdnice, přítoku řeky Opavy) např. vyplývá, že drenážní odtok:
Vliv drenážního systému na tvorbu maximálního povodňového odtoku je tedy proces složitý, přičemž možné ovlivnění kulminačních průtoků v recipientech odvodnění nelze považovat za podstatné, protože podíl drenážního odtoku může - jak z citovaného podkladu plyne - dosahovat podle konkrétních podmínek jen přibližně 2 - 5 % kulminačních průtoků v recipientu. Na minimální vodní stavy se vliv odvodnění pozemků projevuje tím, že odvádění vody z krajiny spíše urychluje a projevy přísušků se spíše prohlubují. Je to však závislé na stavu drenážních systémů a jejich stáří, s jehož délkou pak i funkčnost drenážního odvodnění výrazně klesá. Poslední větší rozsah odvodňovacích prací byl spojen s tzv. „náhradními rekultivacemi“ na konci 80. let 20. století, od té doby se větší odvodnění zemědělských ploch v oblasti povodí prakticky neprovádějí. Dopad na vodní režim krajiny v tomto aspektu stářím drenáží tak výrazně slábne. Přehled o rozsahu odvodněných ploch a o lokalitách systematických (plošných) drenáží v oblasti povodí bylo možno získat z informací, které jsou o nich vedeny v evidenci Zemědělské vodohospodářské správy (ZVHS). Jedná se o stav zachycený k roku 1990, novější údaje o odvodňovacích stavbách nejsou k dispozici, protože jejich vlastníci nebo provozovatelé nemají v současné době žádnou zákonnou povinnost takové údaje poskytovat a ZVHS je proto neshromažďuje. Aktuální stav drenáží může mimoto být velice různý, od plně funkčního přes různé stupně zanedbanosti, až po naprosto nefunkční. Ty se mohou vyskytovat v poměrně značném rozsahu, protože během uplynulých 17 let došlo k masivní a v mnoha případech i několikanásobné změně vlastnických a uživatelských práv k půdě a povědomí o nutnosti pravidelné údržby odvodňovacích zařízení se zcela vytrácí. Z neúplných dat, které bylo možno získat, plyne, že celkový rozsah evidovaných odvodněných ploch dosahuje úhrnné plošné výměry cca 87 tis. ha, což činí 14 % plochy oblasti povodí. Největšího podílu odvodněné plochy nad 25 % z plochy celkové dosahují vodní útvary na střední Odře a na jejích zde zaústěných pravostranných přítocích (Jičínka, Sedlnice, Lubina a Ondřejnice) a na okrajových přítocích v Javornickém výběžku (vodní útvary Vojtovického a Lánského potoka a Červeného potoka a dolní Vidnavky). Na druhé straně existuje 16 vodních útvarů v oblasti povodí Odry, na nichž se odvodněné plochy nevyskytují (zejména v horských partiích Beskyd a Jeseníků) a hodnota podílu je tedy nulová. Podíl odvodněných ploch na celkové ploše jednotlivých vodních útvarů je znázorněn na mapové příloze MD 1.3. Přílohy:
D.1.4. Závlahy pozemkůÚčinek zavlažování půdy na charakter odtoku z území je velice zprostředkovaný a ještě daleko více nejednoznačný, než je tomu v případě odvodnění pozemků. Otázka závlah zemědělských pozemků byla a zůstává v oblasti povodí Odry zcela na periferii zájmů. Charakter oblasti je natolik humidní povahy, kdy množství spadlých srážek vesměs všude převyšuje výpar, že závlahy se v ní v minulosti zřizovaly jen zcela výjimečně. Od devadesátých let minulého století se v něm prakticky neprovozují vůbec a jak z údajů vstupujících do vodohospodářské bilance (viz D.1.8) vyplývá, pro účely závlah nejsou v současnosti a ani do budoucna nárokovány v oblasti povodí žádné odběry vody.
D.1.5. Oblasti s urychleným odtokem srážkových vod a nedostatečnou mírou akumulace vodyÚčelem stanovení uvedených oblastí je určení rozdílů ve vlastnostech území ovlivňovaných jak urychleným odtokem vody, tak jeho retenční schopností, umožňující překonat období bez výskytu srážek nebo s jejich nedostatkem. Určení rozdílů lze stanovit tzv. faktorem urychleného odtoku, který je přímo úměrný průměrnému specifickému odtoku vody z povodí (v l.s-1km-2) jakožto dlouhodobému pozadí srážko - odtokových vztahů, a je současně závislý na charakteristice území, vystihující jeho vlastnosti, které rozhodují o průběhu povodňových událostí. Faktor souhrnně vyjadřuje všechny dílčí vlivy, jako je množství srážek na území, ovlivňovaných nadmořskou výškou a místně tvarem reliéfu, jako jsou sklonové poměry území, hydrologické vlastnosti půdního pokryvu, geologická skladba území, dlouhodobé vlivy způsobu jeho využívání, atd. Je třeba si uvědomit, že roční srážkové úhrny se v daném území oblasti Odry pohybují v poměrně širokém rozmezí od přibližně 600 do 1 500 mm a průměrné specifické odtoky vykazují ještě vyšší variabilitu v rozmezí hodnot 1,5 - 18,7 l.s-1km-2. To je právě způsobeno různou schopností území (ne)zadržovat vodu. Stanovení rozdílů v podobě uvedeného faktoru lze získat z geoinformatických údajů o území, získaných z dostupných zdrojů souborů dat (ArcČR, Corine, VÚV TGM, apod.), v našem případě vztažených pak ke katastrům obcí, resp. k jednotlivým vodním útvarům. Rozložení hodnot faktoru urychleného odtoku lze vyjádřit graficky (mapa MD 1.5a) a jeho interpretace udává, že čím vyšší je hodnota faktoru, tím větší je riziko urychleného odtoku. V poměrech oblasti povodí Odry velikost faktoru nabývá maximálních hodnot v horních částech povodí Ostravice a Olše (ve VÚ 56, 59, 62 a 86 překračuje hodnotu 500), naopak nejnižší ukazatele se vyskytují v povodí Opavy a levostranných přítoků Odry, kde dosahují pouze hodnot do cca 50. Celkově vyšší hodnoty ve východní části povodí jsou podmíněny jejich regionální příslušností ke Karpatské soustavě (flyšové pásmo), kde jsou značně odlišné geologické a hydrogeologické poměry, než v západní části povodí, náležející Českému masivu (kulm). Hranice mezi oběma soustavami probíhá přibližně údolím Odry nad Ostravou. Na základě výše uvedeného rozboru lze sestavit pořadí katastrálních území podle jejich náchylnosti k urychlenému odtoku, vyjádřené kumulovaným ukazatelem, zahrnujícím mimo faktoru urychleného odtoku rovněž i průměrný sklon terénu. Katastry s vysokým zastoupením stabilních porostů, tj. s podílem lesů a trvalých travních porostů nad 80% jsou považovány za území bez zvláštního rizika eroze a lze je ze seznamu vyloučit. Popsaným způsobem lze sestavit i hodnoty faktoru urychleného odtoku pro jednotlivé vodní útvary, charakterizující tak jejich ohrožení urychleným odtokem a erozí (tab. TD 1.5a). Útvary s vyšším faktorem v seznamu jsou více ohroženy urychleným odtokem a erozí než ty, kde velikost faktoru nabývá nižších hodnot. Popsaný přístup, vztahující se k oblastem s urychleným odtokem, byl ještě korigován výsledky empirických pozorování maximálních odtoků z povodí drobných vodních toků (vesměs spravovaných ZVHS). Pro posouzení dostatečnosti akumulace vody v krajině, byly vyhodnoceny dva ukazatele. Prvním je podíl průtoků Qa/Q330d, (tj. přibližně Qa/Q90%) v jednotlivých vodních útvarech, který vyjadřuje v agregované podobě veškeré přirozené akumulační schopnosti území. Čím je hodnota ukazatele vyšší, tím horší je akumulační schopnost daného území. V jednotlivých vodních útvarech je dosaženo hodnot v rozmezí 1,8 až 11,1; průměrná hodnota je 5,8 - viz mapu MD 1.5c. Jako doplňující charakteristika byl vyhodnocen akumulační součinitel vodních nádrží jako podíl objemu vodních nádrží k objemu průměrného dlouhodobého ročního odtoku v příslušném vodním útvaru. Ten vyjadřuje schopnost umělých akumulací částečně kompenzovat nedostatek přirozených akumulačních vlastností krajiny. Celkový počet malých nádrží v oblasti se pohybuje okolo 4 000, z nichž jen asi 400 má plochu větší než 1 ha, ale přitom představují asi 80 % objemu zadržené vody. Výsledky hodnocení jsou uvedeny v tabulce TD 1.5c a na mapě MD 1.5b. Lze shrnout, že dílčí povodí (vodní útvar) s vysokou hodnotou podílu Qa/Q330d a současně s malou hodnotou akumulačního součinitele, lze považovat za území s malou a nedostatečnou schopností akumulace vody pro období nedostatku srážek. Takové hodnocení je provedeno v tab. TD 1.5c, kde je prezentována jednak skupina vodních útvarů s nejvyšším podílem Qa/Q330d a jednak skupina s nejnižší mírou akumulace ve vodních nádržích. V obou skupinách se vyskytují jen 4 vodní útvary, kde se střetávají obě nepříznivé charakteristiky. Jsou to VÚ č. 7, 15, 63, 64. Vzhledem k tomu, že nad VÚ 63 a 64 (Morávka) leží vodní nádrž Morávka, kde lze počítat v období sucha s možností dotace průtoku z této nádrže, zbývají pouze VÚ 7 (Jičínka po soutok s tokem Zrzavka) a 15 (Bystrý potok po ústí) s relativně nepříznivou akumulační kapacitou. Oba VÚ však nezaujímají nejvyšší místa v seznamu a proto se nejedná o kritický nedostatek. Souhrnně je tedy možné konstatovat, že kombinovaným hodnocením jednak z hlediska akumulace vody pro období sucha, a z hlediska faktoru urychleného odtoku, je situace v oblasti povodí Odry vcelku uspokojivá a pokud jde o tyto aspekty není zde třeba aktuálně řešit nějaké naléhavé problémy a navrhovat patřičná nová opatření. V tomto hodnocení ovšem není zahrnut možný vliv klimatických změn, který je uvažován např. v dlouhodobém výhledu vodohospodářské bilance. Přílohy:
D.1.6. Místa omezující průtočnost koryt vodních toků a údolních niv a místa, kde dochází k nadměrnému zanášení splaveninamiV krajině brání plynulosti odtokových poměrů v řadě případů mnohdy jen určitá kritická místa. Ta vznikají z nejrůznějších důvodů, nejčastěji pak vznikem komunikačních spojů, křižujících vodní toky a jejich nivy. Takováto místa, způsobující obtíže a odtokové závady, vznikla často živelným způsobem a jejich problémy je nutno následně řešit. Vznik oněch míst závisí na hustotě a charakteru osídlení, na celkové míře využívání území, na druhé straně hodně závisí i na přirozené povaze odtokových poměrů. Oblast povodí Odry je charakteristická poměrně hustým osídlením a povaha odtokových poměrů v ní je přitom dána jejími širšími orografickými, geologickými (splaveninovými) i hydrologickými poměry. Souhrnně vzato celkovým vývojem podstatná část těchto kolizních míst již byla v minulosti vyřešena, v některých případech však určitá kritická situace na nich přetrvává. Povahu oněch míst v oblasti lze stručně charakterizovat takto:
U ostatních druhů komunikací (zejména silničních spojů) je charakterizace křížení různorodější. Vesměs se daří u nových křížení dosáhnout toho, aby mostní pilíře a podpěry nebyly umísťovány do koryt toků. Šířkové poměry toků jsou v oblasti povodí i u těch největších takové, že požadavek na přemostění koryta jedním polem lze většinou splnit. Jsou-li někde určitá místa, kde dochází za povodní k navěšování pláví či vytváření ledových zátarasů, tak se jedná většinou o starší objekty ještě s pilíři v korytě. Situace v tom směru je poněkud lepší v beskydské části povodí, kde míst, omezujících výrazněji plynulost odtoku, je relativně méně (na poddolovaném území to bylo důslednými sanacemi v rámci odčiňování důlních škod v podstatě vyřešeno), historickým vývojem je poněkud více těchto objektů v jesenické části povodí. Tato oblast byla v 90. letech zastižena velkými povodněmi a bylo zde nutno vynaložit vysoké náklady na odstranění povodňových škod a zajištění dostatečné protipovodňové zabezpečenosti. Přes tyto náklady a maximálně možná opatření ve prospěch zvýšení kapacity koryt toků zůstávají existující mostní objekty v řadě případů limitujícím prvkem. To je patrné nejvíce v povodí horní Opavy od Karlovic po město Opavu, kde zprůtočnění kritických profilů v místech přemostění (zvláště v Krnově, částečně i v městě Opavě) by vyvolalo těžce řešitelné dopady do struktury osídlení. Analogická situace panuje i u některých přemostění na Osoblaze, Bělé, Staříči a Vidnávce s Černým potokem, kde další zásahy do koryt toků nejsou s to přinést další zlepšení stavu. Celkově vzato se výskyt kritických míst relativně dnes soustřeďuje na toky menší, často spravované ZVHS a LČR. Zde mnohem živelnější tlak na uspořádání zástavby v obcích situovaných do úzkých údolí způsobil, že z řady důvodů (mj. i užíváním prefabrikovaných profilů, zatrubňováním, či výstavbou dlouhodobých provizorií, atd.) zde vznikla řada odtokově kritických míst, vyžadujících řešení. Ta nedostatečnou průtočností jsou příčinou povodňových škod zejména za krátkých lokálních („bleskových“) povodní, jako například tomu bylo v červnu v roce 2009. Zlepšení situace ve všech výše uvedených kritických místech je jen v některých případech řešitelné protipovodňovými opatřeními, která jsou navrhována v rámci tohoto plánu, Je tomu jen v menší části případů - v 21 případech to je v rámci 2. etapy programu prevence před povodněmi (jeden z nich mimo to jako revitalizace) a v, 16 případech v rámci řešení prioritní oblasti horní Opavy. Řešení většiny ostatních ale spočívá v opatřeních, které jsou výhradně v moci správců kritických objektů fungujících mimo plánování v oblasti vod a mimo odvětví vodního hospodářství. Kritická místa nejsou vzhledem k situativnímu uspořádání zástavby totiž často řešitelná bez demolic či jiných návazností, a do té doby o jejich zabezpečenost je zatím možno pečovat pouze v rámci povodňových plánů. Z počtu 104 kritických míst v celé oblasti povodí se jedná o více než polovinu (61) takovýchto případů. Ve zbývajících je řešení možné jen operativními postupy až během povodní (zejména za ledochodů) Začlenění těchto míst podle uvedené charakteristiky lze dohledat v poznámce tab TD.1.6 Přílohy:
D.1.7. Vymezení zastavěných území nechráněných nebo nedostatečně chráněných před povodněmiOblast povodí Odry patří spolu s prostorem středních Čech a Pražské aglomerace k nejexponovanějším územím v ČR pokud jde o hustotu obyvatelstva a zástavby. Civilizační tlak v ní způsobil, že za posledních přibližně 120 let všude tam, kde osídlení, vzniklé jak historicky, tak novým sídelním rozvojem, bylo kolem vodních toků ohrožováno záplavami, byla provedena řada protipovodňových opatření. Ta se soustředila zejména na větší města, postupně však se prováděla ale i pro ochranu sídel menších a na menších tocích. Nejstarší z nich byla provedena u měst na jesenické straně povodí (Opava, Krnov, Jeseník), později i na straně beskydské, zde především pro zajištění stability trasy toků. Největší rozsah těchto opatření byl proveden v 50. a 60. letech 20. století v centru Ostravsko - karvinské průmyslové aglomerace. Ke zvýšení protipovodňové ochrany přispěla v tuto dobu i výstavba údolních nádrží v povodí, u nichž jedním z hlavní účelů výstavby bylo zásobování vodou, druhotně ale pak i účel retenční, sloužící k zachycování povodní. Lze shrnout, že do dnešní doby byl tak proveden komplex opatření, který skýtá v převažujícím rozsahu potřebnou zabezpečenost všem větším sídlům na větších tocích. Pokud by bylo třeba dnešní stav nechráněných nebo nedostatečně chráněných území vymezit, bude se zde jednat - zjednodušeně řečeno - o víceméně určitou jejich zbytkovou část, kde opatření z minula chybí, resp. kde postupný vývoj a využívání těchto území ukázal, že je třeba dřívější standard ochrany před povodněmi zvýšit. Největší rozsah zastavěných území před povodněmi nedostatečně chráněnými tvoří menší sídla spíše na menších tocích. Celkový počet lokalit, která jsou nedostatečně chráněna před povodněmi, čítá v oblasti 107 takových míst, počet obyvatel, jenž před povodněmi není dosud přiměřeně chráněn, je odhadován na 17,5 tisíce. Vyhodnotí-li se do větší podrobnosti a podle významnosti stav území s občanskou a průmyslovou zástavbou, které přes minulý vývoj není na úseku zajišťování protipovodňové ochrany v oblasti povodí dosud dostatečně chráněno, tak situace v tomto směru v oblasti povodí vypadá takto:
Přílohy:
D.1.8. Vodní útvary s napjatou vodohospodářskou bilancíVšeobecným principem hodnocení kvantitativní vodohospodářské bilance ve vodních útvarech je porovnání požadavků na zachování minimálních bilančních průtoků v toku s minimálními průměrnými měsíčními průtoky v hodnoceném bilančním profilu, a to při započtení všech vlivů hospodaření vodou ve výše ležícím povodí. Znamená to tedy se započtením odběrů vody (včetně odběrů vod podzemních), představujících úbytek (- , záporná hodnota), a vypouštění do vod povrchových, představujících přírůstek průtoku v toku (+ , kladná hodnota) a akumulaci vod v údolních nádržích. Představu o rozsahu užívání vody v oblasti dokresluje celkový přehled uživatelů vody v hodnotách z roku 2006. Za pozornost stojí, že určitá, menší část odběru vody (cca 220 l.s-1) pro veřejné vodovody je distribuována (systémem Ostravského oblastního vodovodu, spravovaného a.s. Severomoravské vodovody a kanalizace) i do oblasti mimo povodí - do Pomoraví pro Hranice na Moravě a do Polska pro Jastrzebie - Zdrój. Tab D.1.2 Přehled odběrů a vypouštění vod Povinnost sestavování vodohospodářské bilance vyplývá z legislativních předpisů (zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a vyhlášky č. 431/2001 Sb.) a provádí se v pravidelných časových cyklech pro minulý rok,současný stav a pro stav výhledový. V oblasti povodí Odry se dopady na hodnocení vodohospodářské bilance projevují odlišně pro podoblast, která je pokryta vodohospodářskou soustavou povodí Odry, a pro podoblast ležící mimo tuto soustavu. Poměry spadající do soustavy jsou ovládány hospodařením vodou na šesti údolních nádržích (z celkem osmi v celé oblasti povodí), spravovaných s.p. Povodí Odry, a dvěma významnými převody vody. Vodárenskou funkci mezi nádržemi plní nádrž Šance na řece Ostravici a nádrž Morávka na řece Morávce na beskydské straně povodí, a kaskáda nádrží Kružberk a Slezská Harta na řece Moravici na straně jesenické. Na zásobení průmyslu jsou v soustavě zaměřeny zbývající dvě nádrže - Žermanice na Lučině a Olešná na Olešné. Pravidla hospodaření vodou ve vodohospodářské soustavě jsou řízena Manipulačním řádem soustavy, postaveném na principech možnosti určité spolupráce v hospodaření a na částečné zastupitelnosti zdrojů vody (omezeně), přičemž údolní nádrže fungující jako zdroje vody mimo soustavu - například nádrž Těrlicko na Stonávce - působí izolovaně. Od 90. let minulého století, kdy došlo k narovnání hodnotových vztahů v ekonomice a cena odebírané vody se několikanásobně zvýšila, požadavky na výši odběrů vody se výrazně snížily. Nároky za období 1990 - 2005 u pitné vody poklesly o téměř 45 % a analogický trend byl zaznamenán i u nároků na odběry provozní vody pro průmysl. Bilanční hodnocení v oblasti tedy v posledních letech ukazuje, že v dílčí části, ovládané soustavou, jsou při naplnění všech současných požadavků na vodu kvantitativně zachovány minimální bilanční průtoky v toku a v tom směru nedochází v žádném z vodních útvarů (profilu) k napjatému bilančnímu stavu. Lokálně je možno za přísušku zaznamenat krátké stavy napjatosti na izolovaných profilech mimo soustavu v důsledku přirozeného výskytu nízkých průtoků a při plném započtení odběrů podzemních vod. Pokud jde o výhledový stav, bylo pro celou oblast povodí provedeno bilanční posouzení k roku 2015. Podkladem k tomu se staly - obdobně jako u každoročního bilančního hodnocení minulého roku - ohlašované údaje sledovaných uživatelů vod, kteří odebírají podzemní nebo povrchovou vodu, nebo vypouštějí odpadní vodu v množství přesahujícím 500 m3.měsíc-1 nebo 6 000 m3.rok-1. Všichni sledovaní uživatelé vod byli pro účely zpracování bilance výhledového stavu zařazeni do jednotlivých vodních útvarů povrchových vod vymezených v oblasti povodí. Ke každému uživateli vod byly na základě expertního posouzení následně přiřazeny předpokládané požadavky (nároky) na odběry vody procentuálním navýšením nebo snížením tak, aby byl co nejpravděpodobněji vystižen vývoj užívání k danému časovému horizontu (roku 2015). Celkové ovlivnění vodního útvaru bylo pak dáno součtem předpokládaných hodnot jednotlivých užívání vod. Výsledek této procedury ukázal, že ve výhledovém období k roku 2015 v celé oblasti povodí Odry by nemělo v žádném vodním útvaru k napjatému bilančnímu stavu z titulu užívání vod dojít. Analogicky bylo orientačně provedeno i hodnocení bilance vody pro pozdější výhled k roku 2050. Hodnocení se provedlo jen pro část podoblasti orientovanou na vodohospodářskou soustavu a jeho konstrukce vycházela z předpokladu, že scénář nároků na vodu se bude odehrávat s tempem ročního přírůstku 0,5 % , tzn. celkově s jejich zvýšením o 20 % do roku 2050. Z hodnocení vyplynulo, že za uvedeného nárůstu nároků na vodu, za předpokladu dodržení dosavadních statistických charakteristik hydrologických údajů (tzn. bez vlivu klimatických změn) a za předpokladu určitých úprav pravidel hospodaření na údolních nádržích a úprav jejich objemových čar by bilanční stav měl být i k tomuto datu nadále udržitelný. Napjatá bilanční situace by se mohla ale projevovat v podoblasti mimo vodohospodářskou soustavu, kde její zvládání by vyžadovalo v době nízkých vodních stavů v tocích zvýšené šetření vodou. Obr. 1.2 Odběry povrchové vody z vodárenských nádrží Povodí Odry v období 1988 - 2008 Obr. 1.3 Odběry povrchové vody pro průmysl v letech 1990 - 2009 |
|||||
