O n d ř e j n i c e

říční kilometr: 0,000 – 19,093

Obsah :

1.  Rámcová charakteristika přírodních a socioekonomických podmínek

2.  Přehled ekologicky významných segmentů krajiny

3.  Přehled významných stromů

4.  Přehled výskytu chráněných živočichů (ryb, mihulovců, ptáků, savců, korýšů a    měkkýšů) 

 Zpracovali :

Antonín Buček, Ing., Csc.

Ing. Otakar Holuša

Jan Štykar, Ing., Dr.

Bohumír Lojkásek, RNDr., Doc., CSc.

Zdeněk Ďuriš, RNDr., Doc., CSc.

Brno 1999

Ostrava2006

Ostrava 2009

Ondřejnice pramení na severních svazích Skalky v nadmořské výšce 755 m. Celková délka toku činí 29,9 km, povodí má plochu 99,4 km². Směrem po toku se postupně střídají oblast velmi  vodná, dosti vodná, středně vodná, dolní tok leží v oblasti málo vodné. Retenční schopnost je malá, odtok převážně silně, v oblasti dolního toku středně rozkolísaný. Koeficient odtoku se v povodí snižuje od vysokého v pramenné části na střední v oblasti dolního toku.Ondřejnice ústí zprava do Odry u Proskovic v nadmořské výšce 220 m. Průměrný průtok u ústí činí 1,02 m³s^-1. Mapovaný úsek v délce 19,093 km začíná od ústí pravostranného přítoku Rybský potok jihovýchodně od Hukvald a končí ústím Ondřejnice do Odry. 

Mapovaný úsek začíná v průlomovém údolí, zahloubeném v hornatinném reliéfu Palkovických hůrek, budovaných především flyšovými pískovci, na nichž převažují kambizemě.. Tok dále pokračuje úpatní Staříčskou pahorkatinou, kde na flyšových horninách jsou četné překryvy sprašových hlín s pseudogleji a luvizeměmi pseudoglejovými. V ploché Bartošovické pahorkatině, budované pleistocenními sedimenty kontinentálního zalednění se Ondřejnice  dostává do Moravské brány, niva se postupně rozšiřuje a v dolním úseku je součástí Oderské nivy s hlubokými fluvizeměmi na mladopleistocenních a holocenních sedimentech. Potenciální eroze půdy proudící vodou je velmi malá. Klimaticky se jedná o mírně teplou oblast MT 10, klima je díky poloze na návětrných svazích Beskyd vlhčí, s vyššími srážkami, než by odpovídalo nadmořské výšce.

Biogeograficky náleží horní část  mapovaného úseku do Podbeskydského biogeografického regionu a tedy Západokarpatské biogeografické podprovincie, v oblasti Brušperka Ondřejnice přechází neostrou hranici podprovincií a dostává se do Polonské podprovincie, nejprve do bioregionu Ostravského a nakonec do Pooderského. Celý mapovaný úsek leží v 3.dubobukovém vegetačním stupni Ondřejnice 3. V horní části mapovaného úseku výrazně převládají javorové jasanové olšiny nižšího stupně (Fraxini-alneta aceris inferiora), které bez ostrého přechodu v oblasti Fryčovic přecházejí do skupin typů geobiocénů širokých říčních niv s naprostou převahou sušších habrojilmových jasenin vyššího stupně (Ulmi-fraxineta carpini superiora). Na dolním toku jsou mladých štěrkových náplavech ostrůvkovitě vyvinuta iniciální stádia vrbin vrby křehké nižšího stupně (Saliceta fragilis inferiora).

Ondřejnice protéká zemědělsko-lesní krajinou, takřka po celé délce toku je niva ovlivněna venkovskou zástavbou. Výjimku tvoří dolní tok severně od Staré Vsi nad Ondřejnicí, kde se řeka dostává na území CHKO Poodří a protéká harmonickou zemědělskou krajinou s vysokým podílem luk. 

Mapy TPE s vkreslenými typy geobiocénů doprovodné vegetace

úsek č.1; lze vymezit jako EVSK, jedná se o přirozený meandrovitý tok s kolmými nátržemi a písčitými či štěrkovitými usazeninami a tůňkami v meandrech. Jsou vytvořeny i menší ostrovy. Meandry s nánosy písku a mělčiny jsou biotopem vážky Gomphus vulgatissimus, v korytě zjištěn výskyt ledňáčka říčního Alcedo athis. Probíhá zde přirozená dynamika říčního toku, velmi cenné z hlediska výskytu druhů vázaných na přirozené písčité a štěrkovité lavice a z hlediska estetického. Nepřipustit zásahy do toku.

ř.km 15,30; staré exempláře dubů letních (Quercus robur) a 1 exemplář topolu černého (Populus nigra),

ř.km 15,45; 2 staré exempláře topolů černých (Populus nigra) a 1 exemplář vrby křehké (Salix fragilis)