L u č i n a

říční kilometr: 0,000 – 37,660

Obsah :

1. Rámcová charakteristika přírodních a socioekonomických podmínek

2. Přehled ekologicky významných segmentů krajiny

3. Přehled významných stromů

4. Přehled výskytu chráněných živočichů (ryb, mihulovců, ptáků, savců, korýšů a měkkýšů)

Zpracovali :

Antonín Buček, Ing., Csc.

Jan Štykar, Ing., Dr.

Petr Maděra, Ing., Dr.

Kamil Král, Ing.

Petr Čermák, Ing.

Bohumír Lojkásek, RNDr., Doc., CSc.

Zdenek Ďuriš, RNDr., Doc. CSc.

Brno  2000

Ostrava  2005

Ostrava  2005

1. Rámcová charakteristika přírodních a socioekonomických podmínek

Lučina pramení na severozápadních svazích Prašivé v nadmořské výšce 580 m, celková délka toku činí 37,66 km, povodí má plochu 197,1 km². Ústí zprava do Ostravice v Ostravě v nadmořské výšce 205 m, průměrný průtok u ústí činí 2,39 m³.s^-1. Horní část povodí leží v oblasti velmi vodné, střední část v oblasti dosti vodné, dolní část v oblasti středně vodné, retenční schopnost je malá, průtok silně rozkolísaný, koeficient odtoku je v horní části povodí vysoký, ve střední a v dolní části dosti vysoký. Mapován byl celý tok od pramene k ústí s výjimkou břehů údolní nádrže Žermanice. Nádrž Žermanice je vybudována v ř.km 24,950-29,300, má plochu 248 ha a celkový objem 25,3 mil. m³, maximální hladina leží v nadmořské výšce 294,00 m,  průměrný roční průtok činí 1,15 m³.s^-1.  

Pramenná část povodí Lučiny leží v členitém hornatinném reliéfu Ropické rozsochy, tvořeném flyšovým souvrstvím godulských vrstev. V erozně denudačním reliéfu se vyskytují sečné plošiny, tvrdoše, strukturní terasy, mrazové sruby, balvanové proudy a sesuvy. Převládajícím půdním typem jsou silně kyselé typické kambizemě, ve vyšších polohách převládají rezivé podzoly kambizemní, označované též jako kryptopodzoly. Půdy jsou silně ohrožené erozí, intenzita potenciální eroze půdy proudící vodou leží v intervalu 1,01- 5,00 mm za rok. Klimaticky se jedná o chladné klimatické oblasti CH6 a CH7, vyznačující se relativně vysokými srážkami ( průměrný úhrn 1000-1200 mm ročně) a průměrnými ročními teplotami 5-6⁰ C.

Střední část povodí náleží do Podbeskydské pahorkatiny. Nejprve protéká Lučina plochým reliéfem Frýdecké pahorkatiny, posléze přechází do Bruzovické pahorkatiny. Geologické podloží tvoří flyšové jíly, jílovce a pískovce  ždánicko-podslezského a slezského příkrovu, překryté často kvartérními sedimenty, především sprašovými hlínami a náplavovými kužely řek, v Bruzovické pahorkatině též glacigenními a glacilakustrinními sedimenty sálského zalednění. Mozaika půdních typů je determinována geologickým podložím a hydrologickými podmínkami. V nivě  se střídají fluvizemě a fluvizemě glejové, na sprašových hlínách luvizemě pseudoglejové a pseudogleje luvizemní, na flyšovém podloží převládají kambizemě typické a kambizemě pseudoglejové. Klimaticky se jedná o mírně teplou oblast MT10, průměrné roční teploty se pohybují mezi 7-8⁰ C, průměrné roční srážky činí 800-1000 mm.

Na dolním toku přechází Lučina do Ostravské pánve. Protéká Havířovskou plošinou s reliéfem ploché pahorkatiny, tvořené souvrstvím sedimentů ledovcovo-říčního a říčního původu s překryvy sprašových hlín. V povodí převažují luvizemě pseudoglejové a pseudogleje luvizemní, v nivě glejové půdy. V posledním úseku protéká Lučina  rovinou Ostravské nivy, tvořenou souvrstvím pleistocenních štěrkopísků a holocenních písčito-hlinitých nánosů, na nichž vznikly typické a glejové fluvizemě.  Klimaticky se jedná o mírně teplou oblast MT10, průměrné roční teploty se pohybují mezi 8-9⁰ C, průměrné roční srážky činí 700-800 mm.

Biogeograficky náleží pramenná část povodí Lučiny do Beskydského biogeografického regionu, který je součástí Západokarpatské biogeografické podprovincie. Z hlediska regionálně fytogeografického členění se jedná o fytogeografický obvod Karpatské oreofytikum. V této části povodí převládají geobiocenózy 5. jedlo-bukového vegetačního stupně. Geobiocenózy 4. bukového vegetačního stupně Lučina 4 se vyskytují pouze v dolních částech svahů. Z trofických řad a meziřad převládají mezotrofní řada B a oligotrofně-mezotrofní meziřada AB. Horní a střední část povodí je součástí Podbeskydského bioregionu, leží v kontaktní zóně Západokarpatské a Polonské biogeografické podprovincie. Převládá zde 3. dubo-bukový vegetační stupeň, mezotrofní řada B a  4. zamokřená hydrická řada. Dolní část povodí Lučiny náleží do  Ostravského a posléze Pooderského bioregionu z Polonské biogeografické podprovincie, 3. vegetační stupeň je zastoupen dubo-jehličnatou variantou, typicky se vyvíjející v podmínkách podmáčených půd rozlehlých pánví se specifickým mezoklimatem.

V pramenném úseku  (ř.km 36,500 – 37,665) protéká Lučina úzkým zaříznutým údolním dnem tvaru V, typickým pro karpatské bystřiny. Příbřežní pásmo tvoří kontaktní skupiny typů geobiocénů  bází přilehlých svahů, náležejících do 4. bukového vegetačního stupně. Místy se ostrůvkovitě vytváří  úzká  akumulační niva, kde vznikly  jasanové olšiny vyššího stupně (Fraxini-alneta superiora).  Potoční niva se dále postupně rozšiřuje, v oblasti řkm 36,500 přecházejí biocenózy do 3. dubo-bukového vegetačního stupně Lučina 3. V potoční nivě Lučiny výrazně převažují javoro-jasanové olšiny nižšího stupně (Fraxini-alneta aceris inferiora), podstatně méně se vyskytují vlhčí jasanové olšiny vyššího stupně (Fraxini-alneta inferiora). Jen vzácně se vyskytují plošně nepatrné fragmenty geobiocenóz vývojových stádií vrbin vrby křehké nižšího stupně (Saliceta fragilis inferiora) na štěrkových náplavech. Pod Havířovem, na ř.km 15,00 dochází k plynulému přechodu nivních společenstev do skupin typů geobiocénů širokých říčních niv. Převažují relativně nejsušší habro-jilmové jaseniny vyššího stupně (Ulmi-fraxineta carpini superiora), v některých úsecích zaujímají větší plochy i vlhčí dubové jaseniny vyššího stupně (Querci roboris fraxineta superiora), pouze ostrůvkovitě se vyskytují nejvlhčí olšové vrbiny vyššího stupně (Alni-glutinosae saliceta superiora) a vývojová stádia vrbin vrby křehké nižšího stupně (Saliceta fragilis inferiora) na štěrkových náplavech. Pouze v pramenném úseku protéká Lučina typickou lesní krajinou Moravskoslezských Beskyd. V tomto úseku je povodí součástí Chráněné krajinné oblasti Beskydy. Další úseky jsou ovlivněny venkovskou zástavbou obcí Dobratice, Vojkovice a Vidíkov a posléze vodní nádrží Žermanice. V dalším úseku až po Havířov  protéká Lučina zemědělsko-lesní krajinou s mozaikou polí, travních porostů, silně fragmentovaných zbytků lesů a s rozptýlenou venkovskou zástavbou. Dolní tok leží v antropicky silně ovlivněné urbanizované průmyslově-sídelní krajině Ostravy, výrazně ovlivněné průmyslovou činností. Přes všechny antropogenní vlivy a zásahy zde Lučina s příbřežním pásmem tvoří nenahraditelný biokoridor vodní a mokřadní bioty s velkým významem pro kvalitu životního prostředí centrální části Ostravy. V příbřežním pásmu Lučiny se vyskytují a šíří invazní neofyty netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), křídlatka (Reynoutria sp.) a zlatobýl kanadský (Solidago canadense), nejhojněji v urbanizované krajině. Pro ochranu meandrujícího úseku toku s přirozenými břehovými porosty byla roku 1992 v nivě Lučiny v Havířově  na ploše 40,65 ha zřízena přírodní památka Meandry Lučiny. Zvýšenou péči a ochranu zasluhují i další úseky toku s příbřežním pásmem, vymezené jako ekologicky významné segmenty krajiny a celá řada významných stromů, z nichž některé dosahují parametrů památných stromů.

Mapy TPE s vkreslenými typy geobiocénů doprovodné vegetace

Levý břeh:

ř.km 9,40 – 10,70 + 11,10 – 14,20; část cenná přirozeným meandrováním toku, hnízdní biotopy ledňáčka (Alcedo atthis)

ř.km 15,00 – 22,5; přirozeně meandrující tok v loukách a ladech (na převážné části), břehově-doprovodné porosty druhově bohaté, silní a staří jedinci zejména Salix  fragilis (vrba křehká), Salix x rubens (vrba červenavá), a Quercus robur (dub letní), ale i Alnus glutinosa (olše lepkavá), Fraxinus excelsior (jasan ztepilý). Esteticky hodnotné, krajinné scénérie.

Pravý břeh:

ř.km 11,50 -14,19; i přes výskyt ruderálů a neofytů je možné úsek vymezit jako EVSK jako ukázku přirozeně meandrujícího toku s liniovým doprovodným porostem. Problematický  je však posun koryta v  blízkosti čistírny odpadních vod (ohrožení čistírny).

ř.km 15,24 – 21,80; EVSK louky, lada, lesní zárosty, břehové porosty, druhově bohaté, tok  přirozeně meandrující, i zahrádky, ale převažují louky. Silní jedinci Salix x rubens (vrba červenavá), Salix fragilis (vrba křehká), Fraxinus excelsior (jasan ztepilý), Populus nigra (topol černý) aj. Esteticky hodnotné, scénérie.

Levý břeh: 

ř.km 3,50; v areálu továrny dub letní (Quercus robur), průměr asi 120 cm, výška asi 30 m

ř.km 11,40; vrba červenající (Salix x rubens ), průměr 90 cm, výška cca 30 m

ř.km 13,30; solitéry v louce dub letní (Quercus robur), průměr cca 70 cm, vrba červenající (Salix x rubens) průměr asi 110 cm, výška asi 25 m, na konci úseku pěkný  solitérní jedinec dub letní (Quercus robur )

ř.km 16,10;  mohutný jedinec vrba křehká Salix fragilis (Salix fragilis) s krátkým kmenem

ř.km 17,50;  silný jedinec dub letní (Quercus robur)

ř.km 18,70 – 18,80; 1x silný jedinec vrba křehká (Salix fragilis) a 1x silný jedinec dub letní (Quercus robur)

ř.km 19,10;  silnější exemplář dubu letního (Quercus robur)

ř.km 21,23; silná vrba křehká (Salix fragilis) na hraně břehu u perka s hlavatými vrbami, výskyt silných jilmů vazů (Ulmus laevis) v lesních částech

ř.km 23,50; mohutný jedinec vrba červenavá (Salix x rubens), stará proschlá vrba křehká (Salix fragilis)

ř.km 31,48;  jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), obvod  320 cm, výška  18 m

ř.km 31,50; jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), obvod  350 cm, výška  17 m, košatý pěkný solitér

ř.km 32,56;  dub letní (Quercus robur), obvod  300 cm, výška  27 m

ř.km 34,42;  javor klen (Acer pseudoplatanus), obvod  280 cm, výška  30m

ř.km 34,50;  bříza bělokorá (Betula pendula), obvod  260 cm, výška  30 m

ř.km 35,74;  buk lesní (Fagus sylvatica), obvod  230 cm, výška 27 m

Pravý břeh:

ř.km 15,1-17,34;  silná vrba červenavá (Salix x rubens) s větvenou korunou

ř.km 18,60; 2x mohutní jedinci vrba křehká (Salix fragilis) s rovnými  kmeny

ř.km 19,70 –19,80;  jeden silný jedinec vrby křehké (Salix fragilis)

ř.km 20,20 – 20,30;  před úzkým meandrem větší topol černý (Populus nigra)

ř.km 20,80 – 20,90; 2x mohutní jedinci vrb červenavých (Salix x rubens) 

ř.km 21,10;  před jezem několik silných jedincův vrb křehkých (Salix fragilis)

ř.km 22,00; mohutný jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)

ř.km 23,00; 1x mohutný jilm vaz (Ulmus laevis)

ř.km 37,02; 2x mohutnější topoly černé (Populus nigra) na poli za skupinami vrb u polní cesty  topol černý (Populus nigra), obvod  360 cm, výška  35 m