Moravice

Moravice

Řeka Moravice, která je rozlohou povodí čtvrtým největším tokem v povodí Odry, pramení v Hrubém Jeseníku v nadmořské výšce 1134 m ve Velkém Kotli, zhruba 3 km jižně od vrcholu Pradědu. Odtud odtéká jižním směrem a po 99,1 km se vlévá těsně pod okresním městem Opavou do svého recipientu, do řeky Opavy. Soutok obou řek je přibližně na kótě 240 m n.m. Správa řeky Moravice je dělená. Převažující část toku, tzn. od ústí do Opavy po soutok s Bělokamenným potokem (km 91,2) spravuje státní podnik Povodí Odry, horní pramenný úsek (km 91,2 – 99,1) je v péči Lesů České republiky.

Hlavní linie trasy Moravice je situativně poměrně členitá, ve čtyřech místech se láme do přibližně pravého úhlu. Je to v Malé Morávce, u Břidličné, západně od Razové a pod Vítkovem – Podhradím. Zalomení je důsledkem rozlámání původní jesenické paroviny do řady ker v době třetihor, kdy ve východní části republiky začínal proces alpínského vrásnění. Zlomy mezi krami tak předurčily základní trasy zdejších toků, včetně trasy Moravice.

Soutok Moravice s Opavou je co do hydrologických charakteristik, délky toku a vodnosti určitou analogií soutoku Odry s Opavou (resp. Vltavy s Labem). Délka hlavního recipientu západní jesenické části povodí – řeky Opavy, je totiž k soutoku s Moravicí poněkud kratší (94,4 km), než samotný přítok Moravice (99,1 km) a obdobné je to i s vodností. Moravice má průměrný průtok 7,67 m3/s proti 6,45 m3/s Opavy (co do plochy povodí Opava k soutoku s Moravicí má ale 945 km2, Moravice jen 901 km2).

Z celkové délky Moravice tvoří 20,6 km zátopa údolních nádrží, které jsou na ni vybudovány. U kružberské nádrže je to délka 7,7 km, u Slezské Harty 12,9 km. Trať Moravice má mírně odlišný průběh podélného sklonu dna, než je tomu většinou u ostatních toků, který se zpravidla směrem po toku plynule snižuje. Na spodních 7 km má řeka od ústí po Branku n/Mor. sklon 3 ‰, ten se výše po Vítkov - Podhradí (cca km 27) zvyšuje na asi 4,5 ‰ a dále pak na poměrně dlouhém úseku (42 km po soutok s Kočovským potokem, tj. přibližně konec vzdutí nádrže Slezská Harta) ale klesá pod 3 ‰. Protivodně k Malé Morávce (ke km 90,0) pak dále opět vzrůstá na dvojnásobek – 6 ‰, bystřinná horní část toku se sklonově pohybuje v procentech.

Větším tokem, který do Moravice ústí, je to jen její levostranný přítok Hvozdnice, zaústěný těsně nad městem Opavou. Kromě toho přímo do Moravice ústí i řada dalších toků menších, mezi nimiž ty, které mají plochu povodí větší než 10 km2, je nutno jmenovat potoky Kotelný, Bělokamenný, Mlýnský, Moravický, Podolský, Lomnický, Kočovský, Černý a Melčský, a dále pak přítoky Lobník, Lesnou, Meleček a Hradečnou.

Mezi většími sídly, ležící přímo na Moravici nebo v její bezprostřední blízkosti, jsou to Břidličná, Hradec nad Moravicí, Branka u Opavy a samotné město Opava, na jejímž okraji Moravice do řeky Opavy ústí.

Z chráněných území se Moravice přímo dotýká Chráněná krajinná oblast (CHKO) Jeseníky, do níž spadá svým horním úsekem od pramene až po most silnice II/445 v Malé Morávce (km 90,3). CHKO Jeseníky je územně i hranicí totožná s Chráněnou oblastí přirozené akumulace vod (CHOPAV). Z maloplošných území k Moravici, resp. její nivě přináleží chráněné vrchoviště v lokalitě Praděd a lokality niva Moravice (pod obcí Dolní Moravice) a údolí Moravice (v prostoru nad Hradcem nad Moravicí). Mezi technické památky je řazen 3,7 km dlouhý Weisshuhnův náhon z řeky od jezu v km 18,2, vybudovaný s několika krátkými tunely a akvadukty v letech 1890 – 91. Náhon původně sloužil k plavení dřeva do Žimrovických papíren, dnes skýtá výškový spád pro energetické využití malou vodní elektrárnou.

Moravice jako pravostranný přítok Opavy je přes svou fragmentaci dvěma přehradami významným biotopem řady chráněných živočichů. Na horním toku je jím mihule potoční a mník jednovousý, jediná treskovitá sladkovodní ryba na našem území. Na středním toku v místech meandrování se vyskytují obě vranky, střevle potoční, rak říční, škeble říční a velevrub tupý. V úseku mezi vodními díly Slezská Harta a Kružberk v ní sídlí ledňáček. Úsek středního toku Moravice byl v minulosti trdlištěm lososů. Zůstává-li v genetice tohoto anadromního druhu ryb (ke tření táhne z moře proti proudu do vnitrozemí) tato paměť zachována, mělo by odspoda v povodí Odry zprůchodnění migračních překážek směřovat ve směru, který by končil zde na středním toku Moravice.

Co do rozdělení rybích pásem je na horních 20 km toku, tj. od pramene po ústí Podolského potoka (v km 80), zařazeno do pstruhového pásma, níže situované lipanové pásmo (v délce 10 km) je na spodním konci vymezeno koncem vzdutí nádrže Slezská Harta. Pod přehradou Kružberk je až po profil vyrovnávací nádrže Podhradí (km 28) vytvořeno na délce okolo 17 km tzv. sekundární lipanové pásmo, pod ním až k ústí je pásmo parmové.

Vodácky je Moravice nad nádržemi sjízdná od Velké Štáhle spíše jen výjimečně za tání sněhu či větších dešťů. Průtoky v dolním úseku pod přehradou Kružberk až po Žimrovice však bývají pro vodácké účely nadlepšovány jednou až dvakrát do roka uměle nádržemi. Je tomu tak zpravidla rovněž po jarním tání, nebo po naplnění objemu nádrží zvýšenými průtoky i v mezidobí jaro – podzim. Délka splavného úseku, která tak nadlepšováním vzniká, je okolo 16 km.

Charakter toku Moravice vyplývá z její lokalizace do jesenické oblasti českého krystalinika, kde se nacházejí mnohem stabilnější poměry co do boční i dnové eroze dna toku, než je tomu na tocích srovnatelné vodnosti na beskydské straně. K této stabilitě přispívá nejen geologie podloží, ale i ráz údolí, které na přibližně 60 km své délky - zejména ve své střední části - má sevřený charakter 1 . Ráz tohoto úseku a poměrně špatná komunikační přístupnost způsobily, že zde bylo - a na téměř 60 km (velmi přibližně od km 12 po 72) zůstalo řídké osídlení a problémy s povodňovou ochranou proti vybřežujícím vodám zde nebyly nikdy tak významné. Dynamika osídlení prostoru měla svůj vývoj v tom, že z podstatné části po 2. světové válce zde došlo k vysídlení německého obyvatelstva. V šedesátých a sedmdesátých letech minulého stol. pak zde probíhal živelný vývoj rekreační zástavby, nicméně uvedená část toku (km 12 - 70) patří stále spíše ke klidovým oblastem. Přitom významnou část z toho tvoří vzdutá hladina dvou přehrad s vodárenským využitím. Dvě horní třetiny zátopy Slezské Harty jsou ale rekreačně využitelné 2 . Stále zde probíhá komplikovaný proces, jak atraktivní prostředí tohoto prostoru neponechat živelnému vývoji a dát mu určitý řád a kontrolovatelný průběh. V tomto smyslu jsou to dnes i tři jmenovitě určené lokality na nádrži Slezská Harta zařazeny mezi tzv. koupací oblasti (Leskovec n/Mor, Nová Pláň a Roudno) a jsou pod zpřísněným dohledem hygienických orgánů.

Významnější osídlení kolem řeky Moravice a hospodářské využití okolního prostoru v jejím sousedství je soustředěno tedy především na její dolní tok, kde se niva rozevírá do větší šíře, a pak do zcela její podhorské trati nad vzdutím nádrží. Ochrana jeho prostor na dolním toku před povodněmi si vyžádala v minulosti určité regulační zásahy do koryta řeky. Zejména to byla situace ve spodním 12 km dlouhém úseku od Žimrovic směrem k ústí, a to ještě v době před výstavbou obou přehrad. Moravice zde byla v první třetině 20. stol regulována, aby se zabránilo zaplavování okolního území a bylo umožněno jeho hospodářské (mimo obce vesměs zemědělské) využití. Úpravy toku se děly postupně (1926 - 1938), nejdříve přes obce Žimrovice, Hradec nad Moravicí. a Branka u Opavy 3 . Po následném propojení je tak dnes celá trať až k ústí téměř ze 100% upravena. Poté, co byly později vybudovány výše v povodí údolní nádrže a došlo k výraznému tlumení kulminačních hodnot povodní, i co byly na druhé straně minimalizovány odtoky do koryta řeky pod nimi, ukázala se nutnost koncentrovat nízké průtoky v širokém lichoběžníkovém korytě zejména přes Hradec nad Moravicí. do užšího profilu. V devadesátých letech tak zde byla v korytě Moravice dodatečně vytvořena tzv. "bloudivá kyneta". Byla tím tak provedena vlastně jedna z prvních „revitalizací říčního úseku toku“ v celém povodí Odry.

Střední tok Moravice nad Žimrovicemi existuje s přirozeným charakterem, a pokud na něm bylo nutno udělat některé sporadické zásahy, ty se omezily pouze na velmi krátké úseky. Od Žimrovic po přehradní hráz nádrže Kružberk (km 12 – 45) je to jen na celkově 2 km délky, tj.asi na 5 % celého úseku.

V horní části nad zátopou přehrad se řešení protipovodňové ochrany okolního území soustřeďovalo na prostor mezi obcemi Břidličnou a V. Štáhlí a na Malou Morávku. Součástí Břidličné je i areál závodu AL INVEST (dříve Kovohutě Břidličná) s nímž Moravice těsně sousedí přibližně na 1,8 km. S ohledem na možnost vyplavení areálu povodněmi a i potenciální ohrožení kontaminací vody v níže situovaných vodárenských nádržích 4 , si tato okolnost vyžádala zajištění potřebné zabezpečenosti v podobě zkapacitněním koryta a jeho úpravy. Z celé délky přes tento ne příliš dlouhý úsek (km 74 - 81) je zde řeka regulována tak na přibližně 2/3 délky (4,4 km), menší rozsah zásahů do toku (1,4 km) byl proveden i ve výše ležící trati nad ústím Podolského potoka přes zástavbu obce Malá Morávka, která s Karlovem tvoří na horní Moravici rekreační centrum. Výše nad ústím Bělokamenného potoka v úseku, který je ve správě Lesů České republiky, je Moravice upravena na 3,1 km své délky formou hrazené bystřiny.

Morfologie koryta Moravice nebyla ve svém vývoji sice tak významně regulacemi dotčena, jako řada jiných srovnatelných toků jinde v povodí, o to byl ale více využíván potenciál její vodní síly. Historické údaje připomínají, že na ní bylo před výstavbou přehrad vybudováno na 35 jezů pro pohon mlýnů, pil a později jejich turbin. Začátkem druhé poloviny minulého století sice nastal silný odklon od využívání malých energetických zdrojů a řada jezů bez svého majitele zpustla, přesto však situace se začala měnit za ropné krize v polovině sedmdesátých let a řada vzdouvacích objektů byla opět opravena či obnovena. V současné době existuje na téměř 100 km toku 18 jezů, z nichž na 13 jsou vybudovány malé vodní elektrárny. Jejich největší "hustota" je nad vzdutím obou přehrad (nad km 70), kde existuje 9 malých elektráren, a dále na spodních 12 km v úseku od ústí po Hradec nad Moravicí, kde jsou 4. Spolu s elektrárnami na vodních dílech Kružberk - Slezská Harta patří Moravice po energetické stránce k nejvíce využitým tokům v povodí Odry. Zajímavostí je, že mimo jezové objekty, sloužící ke vzdouvání vody, bylo na toku vybudováno jen minimum objektů spádových k stabilizaci jejího dna. Zamýšlené zřizování rybích přechodů pro navrácení lososovitých ryb do jejích trdlišť (alespoň pod dnešní přehrady) by se tak omezovalo pouze na několik objektů.

Údolní niva Moravice vzhledem ke své konfiguraci se nikdy nestala tak, jako jiné větší toky v povodí, místem pro zřizování akumulace vody v podobě rybníků. Historie rybnikářství uvádí jen to, že z četných rybníků Opavska existoval na Moravici snad jen jeden, a to z poloviny 16. stol., situovaný v blízkosti Hradce nad Moravicí. Ten později byl stejně "přetvořen" na zemědělskou půdu, takže v současnosti neexistuje.

Charakter nivy a vodnost řeky Moravice ale mnohem lépe skýtala možnosti na zřízení akumulací vody o významnějším objemu, a to v podobě údolních nádrží. Již první program možného využití přehradních profilů z poč. 20. stol. 5 vytipoval na Moravici dva takové profily - přehradní profil u Žimrovic a profil u Kružberka. Do 2. světové války k výstavbě žádné z přehrad nedošlo, avšak předpokládaný vývoj v nově konstituované ČSR a neblahé zkušenosti se zásobením vodou v suchých létech v meziválečném (později i válečném) období vedly výstavby těchto přehrad neustále v patrnosti. Jako nejnadějnější byla sledována a koncepčně připravena nádrž u Kružberka. Oživení zájmu o její zřízení jako víceúčelového díla (pro zásobení vodou, povodňovou ochranu a energetické využití) zesílilo po r. 1945 expanzí těžkého průmyslu na Ostravsku a začátkem padesátých let se pak přikročilo k přípravě její výstavby jako první z přehrad v povodí horní Odry.

Ještě těsně před zahájením a na začátku její výstavby bylo původním účelem přehrady a její hlavní prioritou zásobení průmyslu vodou a energetické využití. Nazírání na účel přehrady se ale během vývoje měnilo. Uprostřed stavby koncem r. 1951 (přehrada byla budována v letech 1949 – 1955) do projekčních prací a následně i do stavby zásadním způsobem zasáhlo rozhodnutí tehdejších centrálních úřadů, kterým se nádrž měla stát hlavním zdrojem ne průmyslové, ale pitné vody pro ostravsko-karvinskou aglomeraci. Rozhodnutí přineslo řadu změn a doplňků jak k projektu hráze, tak k úpravám rozestavěného díla a i k celkové asanaci zátopy nádrže. Tlak na uspíšení fungování přehrady způsobil, že ještě před ukončením výstavby se započalo s provizorním nadržováním vody pro řešení kalamitní situace s pitnou vodou v Ostravě. Pro toto řešení se nádrže používalo ke zvýšení průtoků v korytech Moravice a Opavy, odkud byla přes ostravskou úpravnu voda čerpána a dodávána do vodovodní sítě města.

Moravice
Příčný profil přehradní hrází nádrže Kružberk

Prioritním účelem nádrže od r. 1955, kdy byla její stavba dokončena, dodnes tedy je zásobovaní systému Ostravského oblastního vodovodu (OOV) prostřednictvím úpravny vody v Podhradí, budované tehdy s Kružberkem současně, a situované asi 7 km níže pod přehradou. Doprovodnými účely jsou zachycování povodní, využití vodní energie (výkon dvou malých vodních elektráren dnes je 4,28 a 0,4 MW) a zajištění dostatečného průtoku vody v samotné řece Moravici pod nádrží. V souvislosti s původně uvažovaným špičkováním elektrárnou a vyrovnáváním odtoku je na Moravici postavena pod odpadem z elektrárny i vyrovnávací nádrž, kterou tvoří 6,5 m vysoký pevný jez v Podhradí (v km 27,9 – srv. výše) a jemu adekvátní akumulační objem nad ním.

Celkový objem nádrže Kružberk činí 35,53 mil. m3, z čehož 24,58 mil. m3 tvoří objem zásobní a 6,93 mil. m3 objem retenční k tlumení povodní. Po technické stránce je přehradní tížní betonová zeď navržena ve tvaru oblouku o kruhovém poloměru 450 m. Obsahuje 92,7 tis. m³ betonu, založena je do skalního podloží. Utěsnění podloží je provedeno jednořadou injekční clonou (k zaplnění puklin v podloží, tlakově vháněným těsnícím materiálem do systému vrtů), která dosahuje do podloží hloubky 25 až 30 m. Hráz, která je nade dnem údolí vysoká 34,5 m a dlouhá 280 m, má pro převádění vody dvě výpustná potrubí s dvojitými uzávěry (s kapacitou 2 x 49,4 m³/s) a pět hrazených přelivných bloků (530 m³/s). K návrhu hrazení přelivu pomocí pohyblivých segmentových uzávěrů vedla autory přehrady snaha zlepšovat kvalitu vody v nádrži pravidelným přepouštěním horních oteplených vrstev vody přes přelivy pod hráz. Hlavní odběrné zařízení s vtoky okny ve dvou etážích se nachází v pravém svahu asi 60 m nad hrází.

Pro zajištění kvality vody v nádrži zůstává bezprostřední okolí její zátopy vesměs neosídleno a z důvodu vodárenského využití je rekreace na přehradě zakázaná. Zátopa je chráněna přísným režimem hygienické ochrany, v němž jsou jakékoliv hospodářské aktivity v jejím nejbližším okolí, kromě obhospodařování luk a lesů, prakticky vyloučeny. Součástí nádrže je úchytná hráz Lobník na jejím stejnojmenném pravobřežním přítoku. Ta vznikla tak, že původně měla být budována podél kružberské zdrže i obslužná komunikace a v místě pravostranné zátoky, do níž potok Lobník ústil, měla být zdrž překlenuta silničním mostem. Přehodnocením koncepce účelu přehrady se přemostění nakonec nahradilo sypanou hrází, sloužící ke tlumení nepříznivého kvalitativního ovlivňování vody z povodí Lobníka, k předčištění vody, a k zachycování splavenin. Povodí Lobníka je totiž intenzivně zemědělsky využíváno a leží v něm i poměrně významný zdroj znečištění (obec Dvorce).

Po dostavbě dalších dvou vodárenských nádrží v povodí Odry, které výstavbu Kružberka následovaly (Morávka v r. 1966 a Šance 1974 – viz text pro toky Morávka a Ostravice), byl během sedmdesátých a osmdesátých let efekt těchto vodních děl spolu se samotným Kružberkem poměrně brzo využit. Způsobila to jednak rychle postupující koncentrace obyvatelstva do měst, kde byly vyšší standardy na potřeby pitné vody, dále to zapříčinil skutečný a do budoucna se zvyšující předpokládaný nárůst specifické potřeby vody na osobu a den, a především pak celkově extenzivní pojetí využívání vodních zdrojů se zcela deformovaným hodnotovým systémem, jde-li o cenu za dodávku vodu. Rezervy efektů vodárenských nádrží se tedy již k začátku osmdesátých let brzo vyčerpaly, mimo to již předtím se v důsledku upřesnění hydrologických podkladů, na jejichž základě jsou stanovovány vodohospodářské efekty nádrží, během vývoje zjistilo, že dříve vypočtený nadlepšovací efekt Kružberka bude ve skutečnosti nižší, než původně autoři nádrže v předchozí době předpokládali. K tomu všemu přispěla i drsná zkušenost se suchem v roce 1983, kdy bylo nutno omezovat dodávky vody jejím uživatelům, tehdy především v oblasti průmyslu. Uvedené okolnosti vyvolaly potřebu zřízení dalšího vodárenského zdroje v povodí Odry a volba padla na výstavbu údolní nádrže Slezská Harta 6 .

Moravice
Příčný profil hrází údolní nádrže Slezská Harta

Nádrže opět na řece Moravici, jejíž potenciál vodnosti nebyl nádrží Kružberk plně využit (Kružberk je jen tzv. „malá nádrž na velkém toku“), nádrže v lokalitě, kde fungovala z podstatné části již z předchozí doby návaznost na existující vodárenskou infrastrukturu a vazby na Ostravský oblastní vodovod, a současně v povodí, kde byla již i zavedená a akceptovaná omezení plynoucí z vyhlášení pásem hygienické ochrany, která tak nebylo nutno v jiném povodí nově zřizovat.

Bylo rozhodnuto o výstavbě nádrže o velkorysém objemu, dostatečně využívajícím vodnost toku s perspektivou dalšího využití jejího potenciálu eventuálně i mimo oblast povodí Odry . Přehrada Slezská Harta se stavěla přibližně 10 let v období mezi roky 1987 – 1997. Její celkový objem činí 218,7 mil. m³, z toho stálý objem 7,6 mil. m³, zásobní 182 mil. m³, retenční 29 mil. m³. Nádrž zaplavuje údolí Moravice v délce 12,9 km při zatopené ploše 874 ha. Hráz sypané přehrady ve tvaru oblouku je 64,8 m vysoká a 540 m dlouhá. V koruně, po které přechází silnice, je široká 18 m a v základové spáře 285 m. Celkový objem tělesa hráze představuje 2,53 mil. m³ kamenné, štěrkové a zemní sypaniny. Návodní líc je nasypán ve sklonu 1: 2, vzdušný 1: 1,8. Podloží hráze je utěsněno injektáží ze štoly, která prochází zhruba středem přehradního zemního tělesa v úrovni základu v místě navázání těsnícího jádra. Injekční clona dosahuje hloubky 55 m, je jednořadá o celkové délce vrtů 55,7 tis. m. Kapacita výpustí při maximální hladině je 2 x 44 m³/s. Z potrubí základových výpustí odbočují potrubí na dvě turbíny vodních elektráren typu Francis o instalovaných výkonech 2,65 MW a 0,4 MW. Nehrazený bezpečnostní přeliv, na který navazuje skluz, má při maximální retenční hladině kapacitu 187 m³/s.

Nádrž Slezská Harta spolu s Kružberkem funguje v kaskádě ve vzájemné spolupráci, jejich společný nadlepšovací efekt, vyrovnávající odtok vody z nich, činí celkem 4,55 m3/s. Kaskáda, kterou je ovládáno povodí o celkové ploše 567 km2, snižuje za povodní stoletý průtok z 258 m³/s na 50 m³/s (v profilu Kružberka), přičemž hlavní retenční funkci plní větší z nich - Slezská Harta. Spolupráce nádrží je významná i v oblasti kvalitativní, kdy je možné přepouštěním vody Harty z různých výškových (a tím teplotních) horizontů pozitivně ovlivňovat teplotu vody v nádrži Kružberk a tím i její některé parametry (např. obsah kyslíku). V oblasti minimálních průtoků zajišťuje kaskáda i při plném využití vodárenského odběru (s odváděním vody přes úpravnu mimo koryto přímo do spotřebišť) pod Kružberkem průtok v Moravici o velikosti minimálně 1 100 l/s.

Co do jakosti vody v nádrži Kružberk, z níž je přímý odběr vody do OOV realizován, ta je na poněkud nižší úrovni, než je tomu na beskydských vodárenských nádržích, někdy dochází ve vodním sloupci k masivnějšímu nástupu jarního společenstva fytoplanktonu. Celkově lze ale konstatovat, že kvalita vody je po celé sledované období poměrně dobrá, Mimo zákaz jakékoliv rekreace na kružberské přehradě je nádrž vyňata i z výkonu rybářského práva (mimo úchytnou nádrž Lobník) a v modifikované podobě je na ní provozováno účelové rybné hospodářství. Pro jeho fungování existuje těsně pod kružberskou přehradní hrází objekt rybného hospodářství, jimž správce přehrady produkuje pro kaskádu nádrží patřičnou produkci rybí obsádky.

Co do záplavového území na celém toku Moravice je jeho situativní rozsah soustředěn na převážné délce toku jen na poměrně úzký pruh kolem řeky. Pouze pod Hradcem nad Moravicí (km 0,0 – 8,0) se v dosahu možných rozlivů za povodní nachází širší prostor nivy, četnost výskytu těchto záplav však zde po výstavbě přehrad je velmi malá a nezpůsobuje kritičtější situace. Retenční účinek nádrží Kružberk – Slezská Harta je na spodních 45 km natolik významný, že stupeň povodňové ochrany je zde všude přiměřeně dostatečný. Po dokončení protipovodňových opatření v prostoru Břidličné a Velké Štáhle je zabezpečenost před povodněmi i na horním toku Moravice zcela vyhovující.

Z hlediska vodohospodářské bilance situaci na Moravici lze charakterizovat tak, že řeka je v úseku pod nádržemi Kružberk – Slezská Harta významně ovlivňována vodárenským odběrem vody, odváděným z nich prostřednictvím úpravny vody v Podhradí mimo povodí. Na horní Moravici nad nádržemi bilanci ovlivňuje zčásti odběr pro úpravnu vody Karlov a odběr pro zásobení Bruntálu přímo z nádrže Slezská Harta, na dolním toku je to pak odběr pro kartonážku Kappa (v Žimrovicích) a předtím odběr pro účely rybného hospodářství nádrží.

Jde-li o vypouštění vod do Moravice, je třeba zmínit odpadní vody vypouští AL INVEST v Břidličné a Kappa v Žimrovicích (8 l/s). I za celkového uvedeného „užívání vod“ není na toku Moravice nikde zaznamenáván napjatý nebo pasivní bilanční stav. Co do kvality vody, tato v převažujícím počtu ukazatelů odpovídá I. až II. třídě jakosti


Mapy


Fotogalerie

  • 13/1 Moravice pramení ve Velkém kotli pod Vysokou holí (oblast Praděda) ve vrcholové partii Hrubého Jeseníku

  • 13/2 Jez v Malé Morávce (km 91,3) těsně pod soutokem Moravice s Bělokamenným potokem leží v místě, kde se nachází rozhraní správy toku mezi LČR a s.p. Povodí Odry

  • 13/3 Úsek v Malé Morávce, správním sídle Chráněné krajinné oblasti Jeseníky (km 91,3 – proti vodě)

  • 13/4 Řeka v luční trati mezi Malou a Velkou Štáhlí (km 81,1)

  • 13/5 Jez na horní Moravici ve Velké Štáhli slouží k pohonu malé vodní elektrárny (km 78,9)

  • 13/6 Úsek vedený v souběhu s areálem Al Investu (dříve Kovohutě Břidličná) - km 76,0 po toku

  • 13/7 Střední trať Moravice nad soutokem s Lomnickým potokem (km 72,1)

  • 13/8 Limnigraf se spádovým stupněm nad koncem vzdutí údolní nádrže Slezská Harta (km 69,6)

  • 13/9 Zátopa údolní nádrže Slezská Harta z Velkého Roudného (780 m n.m.) směrem ke konci vzdutí

  • 13/10 Sypaná zemní hráz přehrady Slezská Harta z pravého břehu (výška hráze 65 m)

  • 13/11 Most silnice I/ 46 Opava - Šternberk (km 53,4) je situován v úseku mezi hrází přehrady Slezská Harta a koncem vzdutí Kružberské nádrže (proti vodě)

  • 13/12 Mobilní havarijní norná stěna na konci vzdutí nádrže Kružberk (km 52,7) má její zátopu preventivně chránit před případným únikem plovoucích škodlivých látek

  • 13/13 Přelivná pole v hrázi nádrže Kružberk jsou hrazena pohyblivými segmentovými uzávěry

  • 13/14 Betonová tížní hráz vodního díla Kružberk (km 45,0)

  • 13/15 Vzdutá hladina vyrovnávací nádrže v Podhradí (v km 28,2 – po toku)

  • 13/16 Jezové těleso vyrovnávací nádrže v Podhradí (km 28,9) s malou vodní elektrárnou (2 turbiny – 0,18 MW)

  • 13/17 Při jarním sjíždění Moravice, která bývá průtokově nadlepšovaná přehradou Kružberk, patří úsek mezi Podhradím a Žimrovicemi vodácky k těm nejatraktivnějším (km 12 – 27)

  • 13/18 Údolí Moravice těsně pod Žimrovicemi (km 10,3 – pohled proti vodě) pro jejichž bývalou papírnu dříve sloužil odběr vody výše od tzv. Weishuhnova (dnes papírenského) jezu

  • 13/19 Střechovitý tvar konstrukce tzv. „papírenského splavu“ v km 18,2

  • 13/20 Od „papírenského splavu“ vede dosud funkční 3,7 km dlouhý náhon, který je technickou památkou. Malá vodní elektrárna v areálu býv. papíren je dosud energeticky využívána.

  • 13/21 Na dolním konci sevřeného údolí leží obec Hradec nad Moravicí s proslulým zámkem, který patří k nejatraktivnějším turistickým lokalitám na Opavsku

  • 13/22 Říční trať přes Hradec nad Moravicí spadá do 12 km dlouhého dolního úseku, který byl regulován v období mezi světovými válkami.

  • 13/23 Jez v Brance u Opavy (km 7,7) zásobuje a.s. Brano provozní vodou

  • 13/24 Jaschkův jez na okraji Kylešovic (km 3,3) patří k objektům, jehož levé pole bylo před 2.svět.válkou hrazeno hydrostatickým uzávěrem; dnes je provizorně hrazeno deštěním

  • 13/25 Souběh řeky podél kartonážky na okraji zástavby města Opavy (km 1,2)

  • 13/26 Výustní úsek pod areálem supermarketu Globus (km 0,3 - proti vodě)

Copyright © 2016 Povodí Odry, státní podnik | Všechna práva vyhrazena | www.pod.cz .