Odra

Odra

Řeka Odra pramení v Oderských Vrších v nadmořské výšce 633 m n.m., odtud odtéká jihovýchodním směrem a po asi 55 km se její trasa u obce Bernartice n/O vstupem do Moravské Brány pravoúhle láme směrem k severovýchodu. Od toho lomu hlavní linie trasy teče směrem k Ostravské pánvi a ke státním hranicím s Polskou republikou. Zde řeka tvoří státní hranice přibližně na 8 km svojí délky a území ČR opouští pod Bohumínem u Kopytova pod soutokem s Olší v nadmořské výšce 190 m n. m. Odra má na území České republiky délku 131,7 km 1 , zbývající délka přes Polskou republiku až po ústí do Baltského moře činí 734 km 2 . Odshora od soutoku s Budišovkou (v km 97,4) po ústí Olše je Odra ve správě státního podniku Povodí Odry, horní trať až k prameni (km 97,4 – 127,8) spadá do Vojenského újezdu Libavá.

Horní téměř polovina úseku nad soutokem s Luhou (km 72,2) protéká stabilnějším prostředím krystalinika České vysočiny, od Luhy po vodě až po Olši, kde území ČR opouští, je její niva přirozeným rozhraním mezi orografickým celkem České vysočiny na severozápadě a územím oblasti Karpat na jihovýchodě. Pod ústím Luhy má nížinný charakter s rozšiřující se údolní nivou. Sklon dna řeky se zde pohybuje mezi 0,8 - 2 ‰, přičemž nad Luhou hodnota tohoto parametru vzrůstá.

Přímo do Odry ústí celkem 9 přítoků, které jsou součástí atlasu. Jsou to Luha, Jičínka, Bílovka, Lubina, Ondřejnice, Porubka, Opava, Ostravice a Olše. Mimo ně do Odry ústí ještě řada toků dalších, mezi nimiž ty, které mají plochu povodí větší než 10 km2, je nutno jmenovat Smolenský, Lažský, Mastnický, Milovanský, Plazský, Vraženský, Husí, Butovický, Pustějovský a Ludgeřovický potok, a dále pak Budišovku, Čermnou, Suchou, Sedlnici, Polančici, Černý příkop, Orlovskou Stružku, Bečvu (Vřesinskou) a Bohumínskou Stružku.

Z větších sídel ležících přímo na toku nebo v jeho bezprostřední blízkosti jsou to města Odry, Studénka a Bohumín (Starý Bohumín, Pudlov), a mezi km 8 až 22 pak krajské město Ostrava se svými částmi Výškovice, Zábřeh, Svinov, Přívoz, Hrušov a Koblov.

Odra protéká Chráněnou krajinnou oblastí (CHKO) Poodří, zahrnující nivu řeky v prostoru od mostu Polanecké spojky trati ČD (km 22,0) na spodním konci, až po silniční most ve Vražném (km 77,2) nahoře. Do CHKO spadá i několik maloplošných chráněných území jako Kotvice, Polanská niva, Polanský les, Přemyšov a Rezávka. Okrajově k Odře přináleží pod Ostravou i ptačí oblast Heřmanský stav. K evropsky významným lokalitám jsou řazeny úsek horní Odry a její hraniční meandry pod Bohumínem. Z chráněných živočichů, kteří v Odře nebo na jejích březích žijí, je nutno zmínit z ryb vranku obecnou, z vegetace se v meandrech nad Studénkou vyskytuje chráněný řešetlák počistivý. Břehy Odry jsou přes CHKO hnízdištěm ledňáčka a břehule, ze savců se zde vyskytuje vydra a bobr, který do CHKO Poodří postupuje proti proudu od hraničního profilu řeky v Bohumíně. Co se týká ryb, pstruhové pásmo se na Odře nachází od pramenné oblasti po ústí Budišovky (přibližná délka cca 30 km), lipanové pásmo v délce 23 km od Budišovky po jez v Mankovicích (km 75,3), parmové pásmo pak níže až k soutoku Odry s Olší (s délkou okolo 79 km).

Vodácké atlasy uvádí, že Odra je odshora celoročně sjízdná od Suchdolu n/O po Studénku. Jako technická památka jsou na Odře evidovány vodní mlýny v Bernarticích a v Odrách – Loučky.

Charakter toku Odry po její celé délce odpovídá uspořádání prostoru a terénu, jímž protéká a celkovému vývoji osídlení a hospodářských poměrů v území, které ji obklopuje. Od pramene po ústí Budišovky se koryto řeky nachází v prakticky nedotčeném a téměř přírodním stavu, což je mj. důsledkem faktu, že leží ve vojenském újezdu Libavá, důsledky jehož existence se na vlastní tok projevily poměrně málo. Výjimkou byl před časem pouze prostor jednoúčelové vojenské nádrže Barnov (hráz v km 99,1) přímo na řece, sloužící k brodění tanků a její fungování z ekologického hlediska bylo provázeno určitými riziky. Pod nádrží si přirozený ráz Odra ponechává až po Jakubčovice n/O, přes zástavbu Oder a Mankovic bylo její koryto třeba stabilizovat místními úpravami. Níže pak (pod km 77) až k hranici CHKO má opět přirozený charakter.

Přes CHKO Poodří po Ostravu (po km 22,0) tvoří řeka úsek, který je v celém povodí jedním z nejméně ovlivněných toků lidskou činností. Pod CHKO se vstupem do okraje zástavby krajského města Ostravy ale až k Bohumínu stává součástí silně urbanizovaného prostoru. Pod Bohumínem po soutok s Olší, kde opouští české území, se zachoval opět přirozený úsek původně meandrujícího nížinného toku v délce okolo 7 km.

Historicky vzato regulační zásahy do koryta Odry jsou vázány na vývoj osídlení v jejím údolí. Pomineme-li, že Odra tvořila v historii na určité délce zemské, resp. státní hranice 3 , kde odedávna byla snaha je určitým způsobem nějak stabilizovat, tak první významnější úpravní zásahy - ze začátku velmi sporadické - jsou datovány do 2. pol. 18. století. Byly spojovány především s místy, kdy řeku křížila cestní spojení větších měst, např. Těšína s Opavou 4 nebo s Ratiboří (dnes v Polsku). Bylo to prováděno většinou lokálním zpevňováním břehů, odháňkami nebo výhony v korytě.

První soustavnější úpravy na horním toku Odry byly zaznamenány ještě před 1.světovou válkou (r. 1910) mezi Odrami a Heřmánkami v souvislosti s tehdejší výstavbou železniční tratí Suchdol n/O - Budišov n/B, která byla trasována v jejím těsném souběhu. I na dolní části toku pod ústím Ostravice došlo v některých lokalitách k větším zásahům do tehdy hraničního úseku řeky v podobě úprav břehů (Hrušov – Kopytov, 1903 – 1908) a prokopání meandrů (Vrbice, 1903). Později přišlo na řadu i několik díčích úprav výše proti toku mezi Polankou n/O a Bartošovicemi (po r. 1928) nebo podél Polaneckého lesa 5 . Na spodním úseku pod zaústěním Ostravice byly úpravy prováděny před 2. světovou válkou mezi Bohumínem a Hrušovem (1932 – 1938). Do tohoto období spadá i výstavba tzv. Koblovského jezu (km 9,7), který (v r.1936) měl zapadat do předpokládaného splavnění řeky 6 .

Až do počátku 50-tých let. 20. stol. nebyly okrajové partie města Ostravy zejména nad ústí Ostravice od Přívozu po Zábřeh, podél nichž Odra protékala, nikterak chráněny před záplavami, přitom se předpokládal jejich rozsáhlý územní rozvoj a navíc do odtokových poměrů stále více zasahovaly vlivy důlních poklesů zintenzivňující se těžby uhlí v ostravské části revíru. Pro eliminaci těchto vlivů 7 a pro zajištění celkové povodňové ochrany rozvíjejícího se průmyslu a s tím spojené i jeho dopravní sítě byla v letech 1960 – 1969 provedena soustavná úprava Odry. Vedla od Antošovické lávky na jejím spodním konci (km 5,7 - až sem z důvodu vlivů poddolování) po most Poslanecké spojky železniční trati (km 22,0) na konci horním 8 . Celkově to bylo na délce 16,3 km a její realizací tak bylo v celém úseku dosaženo ochrany před povodněmi na návrhovou stoletou vodu a i plynulosti odtoku přes poddolovanou oblast 9 .

Morfologicky zůstalo koryto řeky velmi málo dotčeno v trati nad Ostravou až po Jeseník n/O 10, tzn. v úseku s rozsáhlým inundačním územím okolo a s téměř každoročním vybřežováním povodňových průtoků. V sedmdesátých letech sice vznikal tlak na zajištění ochrany i tohoto území před záplavami z důvodu potřeby intenzivnějšího zemědělského využití, nakonec ale pozdějším hospodářsko politickým vývojem k provedení úprav Odry na ochranu pozemků před povodněmi zde nedošlo 11 a ponechání nivy v původním stavu tak vytvořilo základ pro následné vyhlášení CHKO Poodří v r. 1991. Fenoménem ochrany oblasti, která je mj. i významným prostorem pro tah ptactva Moravskou Branou, je zachování jejích existujících přírodních podmínek.

Promítneme-li všechna provedená opatření pro stabilizaci říční trasy, pro protipovodňovou ochranu a pro užívání vody na toku Odry do souhrnných čísel, tak z celkové délky 101,3 km ve správě státního podniku Povodí Odry jsou úpravy na Odře uskutečněny na 48,1 km, tj. na její 47 %. V největším rozsahu je bylo nutno provést přibližně mezi přítoky Lubinou a Olší, to je z 35,6 km celkové délky tohoto úseku na 24,7 km. Mimo to k ochraně před povodněmi celkově na Odře slouží i 28,1 km vybudovaných inundačních hrází.

Na Odře existuje celkem 10 jezů, z toho 2 s pohyblivou hradicí konstrukcí, ostatní všechny fungují jako jezy pevné. K nejvýznamnějším jezům patří ty, které jsou součástí odběrných uzlů ostravského průmyslu a jsou klíčovými prvky Vodohospodářské soustavy povodí Odry. Jsou to pohyblivé jezy 12 ve Lhotce (km 14,9) a Přívoze (km 11,8) k zásobování průmyslu, zajišťující přitom bezpečný průchod povodní přes Ostravu. Významným objektem je i pevný jez ve Studénce (km 47,1). který zabezpečuje odběr vody do náhonu zásobujícího celou Jistebnickou rybniční soustavu. Z jezů s místním využitím je třeba jmenovat jezy v Zábřehu (km 20,4), Bartošovicích (50,8), Bernarticích (68,9), Jeseníku n/O (75,6), Mankovicích (78,4), Odrách (83,5) a v Jakubčovicích (88,2). K stabilizaci podélného sklonu slouží i 15 spádových objektů (stupňů, balvanitých skluzů, prahů).

Jezy a stupně vesměs tvoří na toku migrační překážky pro živočichy, vázané na vodu. Předpokládá se, že pro migrační prostupnost (na Odře zejména do CHKO Poodří) budou postupně vybavovány rybími přechody, jím je již opatřen nově přestavěný jezový objekt v Bernarticích.

Přímo na celém toku Odry není vybudována žádná nádrž, kromě již zmiňované jednoúčelové vojenské nádrže u Barnova. Akumulace vody v podpovodích menších toků (tzn. mimo přítoky hlavní), které bezprostředně k Odře přiléhají, se objemově pohybuje celkem okolo 11,5 mil. m3, z toho část poskytují rybníky, které byly zde v dlouholetém vývoji budovány. Samotný počátek zřizování rybníků v nivě Odry lze datovat na konec 15. a na první polovinu 16. stol. Do té doby spadá většinou i první zřizování jezů a náhonů pro jejich napájení. Plošný rozsah rybníků se během vývoje snížil (jejich přeměnou na pole, resp. na dolním úseku v prostoru Ostravy jako „oběť“ industrializaci), dodnes však z podstatné části rybníky fungují a slouží pro rybochovné účely. Jedná se o soustavy Jistebnických, Studeneckých a Bartošovických rybníků.

Rozsah záplavových území odpovídá konfiguraci terénu nivních poloh a protipovodňovým opatřením, která zde byla v minulosti vybudována. Nad Mankovicemi je rozsah záplavového území v horním úseku Odry soustředěn na užší územní pruh, ohrožení povodněmi způsobují zde spíše dynamické účinky vody při povodňovém zaplavení, než její plošný rozsah.

Největší rozsah záplav je jak co do plochy tak i objemu soustředěn na střední trať Odry, zde odspoda tj. od mostu Polanecké spojky trati ČD (km 22,0) v Ostravě po obec Mankovice nahoře. Toto území je schopno za povodní zachytit jak z modelového výpočtu vyplývá až přibližně 45 mil. m3 objemu vody (nad objem stálého nadržení v rybničních soustavách). Současné kulminační hodnoty povodňových průtoků jsou výsledkem uvedené přirozené retence, kterou niva Odry zde poskytuje. Většímu tlumicímu účinku území, na nichž jsou v nivě situovány rozsáhlé rybniční plochy, brání to, že žádná z rybničních soustav neleží přímo na vlastním toku a pokud jsou rybníky naplněny, jak tomu zpravidla po větší část roku bývá, eventuální přídatná vrstva vybřežené vody nad toto nadržení představuje jen minimální přínos pro další retenci.

Rozsah záplavového území (do stoleté vody) je výrazně omezen na dolním 25 km dlouhém úseku Odry od Ostravy po soutok s Olší pod Bohumínem. Do určité míry k tomu přispělo i vedení souběhu dálnice D47 v úseku od místa zaústění řeky Opavy až pod Bohumín, v nejspodnějším úseku pak především řada protipovodňových opatření, provedených v poslední době v podobě ohrázování vlastní Odry i jejích menších přítoků (Bajcůvky a Bohumínské Stružky). Opatření byla odezvou na katastrofální povodeň poslední doby v r. 1997, a to po letech neustálých odkladů v očekávání, že dojde ke splavnění Odry, jímž by se patřičné protipovodňové ochrany také dosáhlo. Ačkoliv na samotné Odře neexistuje žádná větší umělá retence pro zachycování povodní v podobě údolních nádrží, pod zaústěním Opavy se v níže položené trati příznivě projevuje vliv těch nádrží, které se vyskytují na přítocích Odry - nádrže Kružberk a Slezská Harta v povodí Opavy a Šance, Morávka, Olešná a Žermanice v povodí Ostravice. Tento vliv na snížení kulminace stoleté vody je roven asi 15 % její původní hodnoty, ale i přesto zmíněná protipovodňová opatření na Bohumínsku bylo nutno v posledních letech realizovat a stupeň ochrany se tím zásadně zde zvýšilt.

Budeme-li celkově charakterizovat stupeň zajištění ochrany před povodněmi pro zástavbu situovanou podél Odry, tak město Odry je chráněno přibližně před vodou 20letou (místní část Loučky ale jen na vodu 5 až 10letou), Ostrava má ochranu na vodu 100letou obdobně jako Bohumín (zde po dokončení výstavby hráze v místní části Pudlov). Kritickými místy, omezujícími průtočnost koryt, jsou některé objekty, které Odru křižují, jako např. mosty v Jeseníku n/O a v Bartošovicích. Mosty přes Odru na bývalém poddolovaném území, které v minulých desetiletích byly postupně nadvyšovány, mají dostatečnou povodňovou zabezpečenost.

Z hlediska vodohospodářské bilance situaci na Odře lze stručně charakterizovat tak, že sice na jejím samotném toku neexistuje žádná významnější akumulace vody, která by její průtoky nadlepšovala, k výraznějším změnám průtoků dochází ale nepřímo prostřednictvím převodů vody ze zdrojů přes spotřebiště, ležících na ostatních tocích, jejichž je Odra pak níže recipientem. Projevuje se to mírně odshora pod zaústěním Jičínky a Lubiny nadlepšením přes zásobení Novojičínska pitnou vodou z beskydských přehrad. Naopak těsně pod zaústěním řeky Opavy je zaznamenáván ve změně průtoku určitý úbytek převodem pitné vody na Ostravsko a Karvinsko ze soustavy nádrží Kružberk Slezská Harta, která pod spotřebišti odpadá do Odry až níže po toku.

Co se týká uživatelů vody na Odře je z nejvýznamnějších odběratelů nad Ostravou nutno jmenovat odběr pro Jistebnicko – Studeneckou soustavu rybníků od jezu ve Studénce, největší odběry níže se soustřeďují k jezům Lhotka a Přívoz ležícím v úseku mezi ústími Opavy a Ostravice. Jsou to odtud odběry vesměs pro průmysl – pro BC MCHZ a pro Koksovny Svoboda a Šverma. Pod ústím Ostravice jsou větším odběratelem už jen Železárny a Drátovny Bohumín

Největší vypouštění odpadních vod a tím i bodové zdroje znečištění tvoří na Odře převážně čistírny komunálních odpadních vod (ČOV) z větších měst a obcí. Středními znečišťovateli odshora jsou ČOV v Odrách a ve Studénce, těsně nad ústím Ostravice pak především znečišťovatel největší - Ústřední čistírna odpadních vod (ÚČOV) města Ostravy (prostřednictvím tzv. Černého příkopu, ta likviduje i odpadní vody některých průmyslových závodů), a těsně pod hraničním závěrným profilem nad ústím Olše pak ČOV města Bohumína Z průmyslových závodů největšími přímými bodových zdroji vypouštění jsou BC MCHZ (pod jez ve Lhotce) a Železárny a drátovny Bohumín (přes Bajcůvku).


Mapy


Fotogalerie

  • 01/1 Pramen Odry v Oderských Vrších ve výšce 633 m .n.m. u obce Kozlov

  • 01/2 Od pramene protéká Odra až k ústí Budišovky (km 97,4 – po toku) na 15 km vojenským újezdem Libavá, koryto toku je vesměs nedotčeno jakoukoliv civilizací

  • 01/3 Údolní niva mezi vojenským prostorem a zástavbou města Odry je rekreačně využívaná

  • 01/4 Úsek přes místní část Oder – Loučky je stabilizován úpravou koryta

  • 01/5 V prostoru Moravské Brány pod městem Odry se linie údolí řeky láme a na téměř 50 km svojí délky tvoří níže osu Chráněné krajinné oblasti Poodří. Oblast vpravo lemují okraje masivu Karpat (na snímku v pozadí), zleva předhůří Jeseníků

  • 01/6 Moravská Brána a navazující niva Odry je již od pradávna tranzitním koridorem, jimž byla mj. vedena i tzv. jantarová stezka. Strategickou tranzitní trasu od středověku chránila řada strážních hradů – Helfštýn, Starý Jičín, Hukvaldy, stejně tak jako Štramberk (na snímku)

  • 01/7 Přes CHKO Poodří je koryto řeky dotčeno zásahy do jeho břehů minimálně; existují zde jen 4 pevné jezy, vesměs k zásobení rybníků a energetickému využití. Rekonstruovaný jez v Bernarticích v km 68,9 s rybím přechodem

  • 01/8 Meandrující koryto (km 66 – 68) je významným fenoménem z hlediska ochrany přírody v CHKO Poodří

  • 01/9 Jen z leteckého snímku za ustupující povodně (červenec 1997) je patrný rozmanitý dřívější průběh trasy koryta Odry v její nivě, jak se v minulosti kdysi vyvíjel (CHKO Poodří)

  • 01/10 V CHKO Poodří je pro biotu nivy významnou součástí i výskyt tzv. mrtvého dřeva v korytě toku.

  • 01/11 Rovněž rybníky v nivě jsou z důvodu hnízdění ptactva předmětem ochrany přírody; přírodní rezervace Kotvice v CHKO Poodří – na úrovni km 44 -47

  • 01/12 Jez ve Studénce (km 47,1) zajišťuje odběr vody do náhonu pro Jistebnicko – studeneckou rybniční soustavu. Náhon s celkovou délkou okolo 25 km pochází již z 16. stol.

  • 01/13 Nivu CHKO Poodří kříží četné komunikační sítě (4 železniční trati a 4 silnice I.a II. tř ) a rovněž i četné inženýrské sítě, jejichž stabilizaci je v místě křížení nutno garantovat

  • 01/14 Jedním z nejzranitelnějších křížení v meandrujícím úseku Odry je shybka OOV v Polance n/O

  • 01/15 Dolní trať Odry na území CHKO Poodří byla před přibližně 80 lety upravena (vč. dodatečně vložených spádových objektů); její současný přirozený ráz tvoří dnes hranici přírodní rezervace Poslanecký les (nad km 22,2)

  • 01/16 Až do začátku 50. let 20. století Odra ohrožovala za povodní v okrajových částech Ostravy její zástavbu a průmysl a bránila tak dalšímu územnímu rozvoji města

  • 01/17 V úseku podél Ostravy až k Bohumínu (km 5,7 – 22,0) byla řeka v 50. až 60. let min. století upravena a ohrázována (úsek pod soutokem s Opavou, v pozadí Elektrárna Třebovice)

  • 01/18 Přeložkou Odry v Ostravě – Mariánských Horách byl umožněn i rozvoj Moravských chemických závodů (cca km 15,2 – 17,9)

  • 01/19 Rozmístění říčních objektů v podélném profilu řeky přes Ostravu umožnilo i sanování vlivů důlní činnosti na tok. Byla tím fixována i místa odběrů vody pro průmysl, mj. pevný jez v Ostravě Zábřehu – km 20,4

  • 01/20 S úpravou Odry v Ostravě byly nově vybudovány i klíčově jezy ve Lhotce (v km 14,9) a v Přívoze (km 11,8). Očekávané vlivy poddolování vedly tehdy

  • 01/21 Velmi exponovaným územím je soutok Odry (na dolním okraji) s Ostravicí (vlevo). Do něj je vklíněn areál dolu Odra, který spolu s elektrárnou a koksovnou vytvořil souvislý průmyslový komplex (provoz dolu byl utlumen v devadesátých letech 20. stol.)

  • 01/22 Upravený a ohrázovaný úsek řeky Odry v trati pod soutokem s Ostravici (km 10,2 - proti vodě,)

  • 01/23 Z doby před 2. světovou existoval na Odře pod soutokem s Ostravici tzv. Koblovský jez (cca km 9,7), který měl být součástí připravovaného splavnění řeky. Nejen, že k výstavbě vodní cesty nedošlo, ale poddolovaný jez i po vyhrazení bránil odtoku velkých vod, takže koncem 70. let min. století byl odstraněn.

  • 01/24 Kvalita vody na dolní Odře je potenciálně ohrožována ropnými haváriemi a pro eliminaci ohrožení byla v Ostravě Hrušově vybudována stacionární norná stěna (km 9,0). Zkušenosti s operativnějšími mobilními stěnami vedly k tomu, že těžkopádnější stacionární stěna byla nakonec v r. 2012 zrušena.

  • 01/25 Údolní nivou Odry v prostoru Ostravy se vine i trasa dálnice D1, která Odru kříží ve třech místech (spodní přemostění D1 v blízkosti St. Bohumína, km 4,7)

  • 01/26 V prostoru mezi Ostravou a Bohumínem se nachází vydobytá ložiska štěrkopísku (na snímku laguna bývalé štěrkovny v Antošovicích)

  • 01/27 Povodňově nejohrožovanější oblastí na Odře byla do poslední doby oblast Bohumínska. Podél řeky a jejích přítoků (Bajcůvka, Bohumínská Stužka) byly v posledních letech vybudovány hráze a odlehčovací ramena, které by měly patřičnou úroveň protipovodňové ochrany nyní zajistit (hráz nad St. Bohumínem, km 3,9 – po toku)

  • 01/28 Starý Bohumín, který je historicky považován za křižovatku cest z Moravy do Krakova a z Uher k Baltu, je tzv. hraničním profilem (na úrovni náměstí s kostelem), k němuž jsou poměřovány důsledky všech vodohospodářských aktivit v českém povodí Odry nad soutokem s Olší (bilance vod, kvalita vod. atd.)

  • 01/29 Hraniční meandry Odry pod Bohumínem (pod km 3,0) jsou dnes chráněnou přírodní rezervací, ač podstatná délka jejích obou břehů je z dřívějška opevněna vegetačními stavbami a kamenivem pro zajištění stability průběhu státní hranice mezi ČR a PR

  • 01/30 Hydrologicky nejzazší výspa české části povodí Odry je soutok Odry s Olší. Pod ním Odra opouští území ČR (km -3,9 - pohled po vodě, v pozadí mosty v Polsku)

Copyright © 2016 Povodí Odry, státní podnik | Všechna práva vyhrazena | www.pod.cz .